Sledovat seriálovou tvorbu v sedmdesátých a osmdesátých letech bylo téměř povinností. Osudy hrdinů, na které si televizní divák musel většinou týden počkat, se řešily ve školách, v zaměstnání, doma, dokonce i v práci. Kdo nechtěl být „vyřazený z kolektivu“, musel vědět, co v telce zrovna „frčí“.