Herec známý z Ulice si odnesl Českého lva za ztvárnění kanibala a vraha


Reakce k článku
Podělte se o svou reakciHojera zahrál skvěle
V Ulici začal být některým divákům značně nesympatický, a to nejenom proto, že hraje až příliš ambiciózního novináře Dalibora Tomáška, který vždycky upřednostnil práci před přítelkyní Kristýnou (Sára Korbelová), ale hlavně proto, že ho dosud mají v paměti jako sériového vraha a kanibala Ladislava Hojera ze seriálu Metoda Markovič: Hojer (2024).
Právě účinkování v kriminální minisérii mu teď ale přineslo zaslouženého Českého lva za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Ačkoli mu někteří možná dvakrát nefandí, za tohle mu na sociálních sítích uznale gratulují.
V roli Ládi Hojera byl Petr Uhlík přímo geniální, cena je zasloužená.
„Moc jsem mu to přála. Je to zasloužené. Doufám, že mu to přinese další skvělé herecké příležitosti.“
V Ulici mě to, jak hraje, neskutečně vytáčí. Ovšem role Hojera, to je pecka. Jasně se ukázalo, že je to prostě herec a svoje role hraje perfektně.
„To teda, zahrál to skvěle. Vždy, když ho vidím v Ulici, tak říkám ‚Hojer‘. Gratuluju moc.“
Odnesl to fyzicky i psychicky
Soška byla zasloužená jistě vzhledem k tomu, kolik si mladý a čím dál úspěšnější herec Petr Uhlík musel kvůli roli Hojera vytrpět. Byl nucen drasticky zhubnout a vzdát se cvičení, jak uvedl pro redakci eXtra.cz. Vrah, jehož ztvárnil, zabil mezi lety 1978 a 1981 na území tehdejšího Československa dohromady pět žen.
Dostal jsem výživového poradce, ale bylo to samozřejmě strašně narychlo. Museli jsme docházet k drastičtějším střihům. Já jsem do té doby hodně cvičil, posiloval a boxoval. Měl jsem docela svaly a ty jsem musel hubnout. Nemohl jsem cvičit, takže jsem mohl jenom rychle chodit. Omezili jsme hodně jídla, byla to keto dieta, bylo to hodně omezující.
Fyzicky se tedy příliš dobře necítil, ale ani po psychické stránce mu do zpěvu nebylo. Jen si to představte, taková role musí s člověkem zamávat, ať se na ni připravuje jakkoli dlouho a profesionálně. Uhlík si oddechl, když skončilo natáčení, během něhož mu byla velkou oporou manželka.
Psychika na tom byla asi podobně jako moje tělo. Ono to hodně souvisí a jde to ruku v ruce. Když se necítím dobře skrze tělo, tak se necítím dobře ani uvnitř. Ale vzal jsem to jako skvělý bod na to, aby to byl skvělý výkon, který z toho nakonec je. Nakonec jsem z toho mučednicky čerpal. Hrál jsem na PlayStation a byl jsem hodně venku.
Fakt, že mu excentrický Hojer přinesl vytouženou sošku, ale samozřejmě při přebírání ocenil. „Dobrý večer, mockrát děkuji akademii. Nemám vůbec nic vymyšleného. Děkuji své mámě, že jsem se jí narodil. Děkuji mnohokrát všem.“
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci