Ulice: Hrozná móda je na dějové lince Království hraček ještě tím nejlepším

Ulice: Hrozná móda je na dějové lince Království hraček ještě tím nejlepším

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Diváci se při sledování příběhů z Království hraček zřejmě natolik nudí, že se soustředí i na nepodstatné maličkosti, jako je stále stejné oblečení Aničky a Báry. Tyhle postavy jim připadají zoufalé, navíc se k nim přidala Sára, která to s věčně nešťastným výrazem nevylepšuje.
Obsah článku
  1. Ať mají postavy na sobě cokoli, jsou nudné
  2. Ke dvěma utrápeným ženám se přidala třetí – Sára

Ať mají postavy na sobě cokoli, jsou nudné

Někteří diváci už mají kritiku Ulice jako určitou formu zábavy. Bez toho by se snad ani nedívali, kdyby si nemohli rýpnout třeba do toho, jak se zrovna kdo obléká nebo jak má na kuchyňské lince umístěné nádobí. Zkrátka, kritizovat se dá cokoli – a taky se to dělá, až nad tím mnohým jiným zůstává rozum stát.

Omlouvám se, ale musím. Anča má zas stejný tlustý rolák a Bára stále puntíkaté šaty, pořád dokola.

Jedni reagují s tím, že kdyby si onen názor nepřečetli, ani by si nevšimli, co mají dotyčné postavy na sobě. Druzí zase namítají, že takové starosti by chtěli mít, aby pořád jen řešili malichernosti. Nicméně dá se podotknout, což také někdo udělal, že v Království hraček ani nic zajímavějšího k řešení není.

Když točí scény na celý týden, tak alespoň nemusí štáb hlídat, jestli jsou herci ve scénách stejně oblečení. To jsou malé věci. Kdo se převléká několikrát denně? Kdo nechodí v týdnu do práce ve stejném oblečení?

„Je úplně jedno, co mají na sobě – prostě by se měli přejmenovat na Království zoufalců. Jediný ‚normální‘ a autentický je Václav.“

Tahle dějová linka, která se původně zdála být slibná a zajímavá, se pro diváky stává čím dál větším zklamáním. Znělo to dobře, když tvůrci naznačili, že vrátí do děje staré časy prostřednictvím někdejší firmy na výrobu dřevěných hraček. Závan nostalgie, touha po zlatých dobách, kdy své dřevěné království ještě vedl Václav Král v podání Radoslava Brzobohatého… to bohužel fungovalo jen chvíli.

Starý nápad k sobě dostal i něco nového, totiž chráněnou dílnu zaměstnávající lidi s handicapem. Přibylo tak hned několik nových postav, včetně vozíčkáře Lukáše Choda (Jiří Maryško), mladíka Václava s Downovým syndromem (Antonín Měkota) a bývalého hasiče Pavla Jiráska (Petr Stach) s únavovým syndromem po prodělání covidu.

Ke dvěma utrápeným ženám se přidala třetí – Sára

Bohužel dění v Království hraček sestává jen z ustavičného naříkání a vzdychání neprůbojné ředitelky Báry (Tereza Brodská), která si od drzých zaměstnanců nechává líbit kdeco. Poslední dobou už na ně sice dokáže zvýšit hlas a dupnout si, ale koho by bavilo sledovat pořád jen to, jak se marně pokouší ukáznit rozhádané chlapy?

Lukáš Chod je evidentně svárlivá povaha se zálibou v sarkasmu. V práci má neustále potřebu do někoho rýpat a prosazovat svou pravdu. Zpočátku vtipný svéráz tak začíná lézt divákům na nervy. Každou chvíli se dostává do křížku s abstinujícím alkoholikem Rosťou (Jiří Černý) nebo s Pavlem, a tak se firmou pořád jen rozléhá křik. Nevylepšila to ani Sára (Ema Klangová Businská), která ztratila energii a chodí jako tělo bez duše.

Dvě utrápené a přidala se třetí. Tohle mě nebaví.

„Tak to jsem si nevšimla, co mají Anička a Bára na sobě, a je mi to jedno. Jsou nudné, i kdyby měly na sobě bůhvíco.“

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Zdroje článku:
  • Autorský text,
  • čtenáři