Napsat příběhy pro Ulici není jen tak. Za scénáři stojí několik skupin autorů
Reakce k článku
Podělte se o svou reakciUlice není pro individualisty. Autoři musejí tvořit tým
Seriál Ulice se vysílá každý všední den téměř osmnáct let. Je tedy logické, že se na přípravě tak rozsáhlého projektu podílí spousta lidí a že se epizody musejí natáčet v dostatečném předstihu. Na to ostatně myslel i jeden ze zakladatelů seriálu, Radek Bajgar, když Ulici umístil do komplexu hostivařských ateliérů, aby se autoři, herci, štáb a produkce mohli pohodlně sejít „pod jednou střechou“.
Na psaní samotných scénářů pracuje několik skupin autorů, s nimiž se herci potkávají v cateringu, znají se a mohou v případě potřeby diskutovat o scénářích. Linkaři vymýšlejí, o čem příběhy budou, a následně poskytují scénosledy (tj. popisy epizod po jednotlivých obrazech) dialogistům, kteří je rozepisují do dialogů.
„Každé tři týdny náš linkařský tým odevzdává scénosledy k deseti dílům Ulice. To je dohromady sedm hodin času, který diváci sledují na obrazovce,“ řekla Magdalena Frydrych Gregorová, jedna ze šéf autorek.
Kreativní producentka, šéf dramaturgyně a šéf autoři činnost autorů pozorně sledují, řídí a inspirují. Jinak by se tenhle obrovský domeček z karet musel brzy zřítit. Počet autorů totiž odpovídá přibližně počtu dějových linek v seriálu a jedná se o lidi různého věku a názorů, takže je občas velmi náročné je ukočírovat a sladit.
„Mnohdy se nad situacemi kousneme a pohádáme a velmi spolu nesouhlasíme. A to je ideální. To si vždycky řekneme: ‚Tak a teď to zapišme ústy postav,‘“ popsala průběh autorských porad druhá šéf autorka, Kateřina Šavlíková. „Ulicí prošlo několik vynikajících autorů, byli to však bohužel příliš velcí individualisté a do svého nápadu si nechtěli nechat mluvit. Naším cílem přitom je vystřídat na jednu situaci co nejvíc úhlů pohledu.“
Nejhorší je přepisovat scénář kvůli nečekaným komplikacím
Seriál takového formátu musí fungovat naprosto precizně. Vše bývá naplánováno do nejmenšího detailu, ale ne vždy se dá vyhnout komplikacím. Může se např. stát, že někdo onemocní nebo otěhotní. To druhé je samozřejmě radostná událost, přesto někdy pro tvůrce seriálu představuje noční můru. Naštěstí jsou herečky natolik disciplinované, aby zavčas ohlásily, že se chtějí s partnerem pokusit o dítě.
I tak ale dochází k nepříjemným situacím, kdy je třeba scénáře předělávat. „Máme něco napsáno dopředu a předstih před natáčením jsou řádově měsíce. Jakýkoliv zásah do plynulého a návazného děje je pak pro nás vždycky problém,“ připustila Kateřina Šavlíková. Není asi třeba zdůrazňovat, že s ní i se všemi ostatními v tomto směru pořádně zamávala pandemie koronaviru a jí způsobená karanténa. „Chod v ateliérech se v té době na několik měsíců zastavil. To se za celých patnáct let natáčení nestalo.“
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci- CHŘIBKOVÁ, Ivana. My z Ulice. Praha: Ikar, 2020, str. 195–198. ISBN 978-80-249-4296-4.