Ulice: Šimon křičí na Gábinu a obviňuje ji, že mu zničila život

Lumír intenzivně přemýšlí o postu místostarosty, který mu nabídl Jirka Hložánek. Své pocity však neprobírá s Kateřinou jako se svou přítelkyní, ale s Ingrid jako se svou spolubydlící. A Kateřina se vše dozví právě od ní. Ingrid proto radí Lumírovi, ať jde Kateřině všechno vysvětlit, nechce stát mezi nimi. Kateřina Lumíra vyslechne, a i když je zklamaná z toho, že jeho úvahy neřešil s ní, bude to nakonec ona, kdo Lumírovi otevře oči. To Alex jí na rozdíl od Lumíra udělá velkou radost. Přijde se za ní sám od sebe pochlubit s pochvalou ze školy. 

Je to sotva pár dnů, co se paní Koláčková rozhodla vzít si maminku domů, aby jí alespoň trochu potěšila v jejích posledních měsících života. S manželem se pustili do důkladných příprav, aby pro ni všechno předem nachystali a maminka měla veškerou potřebnou péči a vybavení. Její zhoršující se zdravotní stav však nabral rychlejší spád, než všichni včetně lékařů očekávali a maminka paní Koláčkové zemřela.

Paní Koláčková nyní lituje, že s maminkou nestrávila její poslední chvíle a vyčítá si, že se rozmýšlela příliš dlouho. Chtěla jí říct ještě tolik věcí. Vypráví vše Magdě, kterou znovu požádala o schůzku. Magda ji se vším pochopením vyslechne a svěří se jí naopak s dopisem, který dostala od své maminky. Paní Koláčková jí radí, ať na dopis odpoví. Že se jí tím uleví. 

Šimon si našel bodyguarda, aby ho doprovázel ráno do školy a odpoledne ze školy. Bojí se dalšího setkání s Viktorem a Romanem. A není se mu co divit. Čím víc jim Šimon ustupuje a dává najevo strach, tím víc si na něj dovolují. Poprosí proto svého dědu, aby s ním ráno šel do školy a odpoledne na rampu. Radek Mastný z toho má přirozeně radost a Šimona rád doprovází.

Po konci vyučování mu jde Šimon naproti, ale před školou na něj čeká nemilé překvapení. Právě, když Viktor s Romanem drží Šimona a prohledávají ho, přichází Radek Mastný a vše vidí. Ptá se proto vnuka, co se mezi ním a spolužáky dělo. Šimon mu vypráví, že se jednou zastal mladších dětí u nich ve škole, a proto ho teď nemají rádi. Pokračují v rozhovoru a Šimon dědovi pokládá zvláštní otázky –⁠ jak se bránil útokům ve vězení a co by dělal, kdyby byl svědkem toho, že si někdo dovoluje na slabšího?

Večer se Gábina vrací ze třídní schůzky s nasupěným výrazem. Šimon dobře věděl, proč jí ráno říkal, že je zbytečné, aby do školy chodila. Gábina se dozví, že Šimon chodil za školu, nedorazil na písemku, a tak dostal nedostatečnou. Gábina ničemu z toho nerozumí, ale nejvíc ze všeho ji mrzí, že jí Šimon lže.

Bouchne do stolu a zakřičí na něj, ať už konečně mluví a řekne jí, co se to s ním děje. Šimon se prudce zvedne od stolu a s křikem chrlí na Gábinu své pocity. Nesnáší tu školu, jsou tam samí pitomci, chce zpátky do Berlína. Jenže Gábina si zase musela prosadit svou a zničila mu tím život. Gábina se na něj dívá s otevřenou pusou. Jakékoliv další pokusy o rozhovor jsou marné.