Naivní Vanda z Ulice se dobrovolně řítí do záhuby, Blanka se ji i přes všechno snaží před Luďkem varovat

Po tom, co Blanka nevěřícně zírala na Luďka, jak vchází k nim do domu, plížila se opatrně okolo Vandiných dveří do svého bytu. Na Luďka má ale neuvěřitelné štěstí, protože ráno při odchodu do práce ho vidí, jak vychází od Vandy, a tak rychle zaleze zpátky domů. Skryta za polouzavřenými dveřmi potom poslouchá polibky, které si vyměňují Vanda s Luďkem na rozloučenou. 

Blanka není žádná drbna, ale to, co viděla, ze sebe potřebuje setřást. Je šokována tím, že se Vanda stýká s Luďkem. A stýkají se více, než by si kdo dokázal představit. O svém zážitku řekne ještě zatepla i Marii, která má na Blanku velmi zvláštní prosbu. Chce po své dceři, aby Vandu před Luďkem varovala a přiznala se jí, co všechno jí způsobil. Vanda jí však vynadá a ničemu z toho, co jí Blanka povídá, nevěří. Naopak ji upozorní, že další vztah jí nezkazí. 

Vanda nelení a běží říct Luďkovi, co jí Blanka o něm napovídala. Luděk je však suverén každým coulem a s naprostým klidem poslouchá, co Blanka Vandě líčila. Samozřejmě vše obrátí proti Blance a svede to na její otřesnou povahu a smysl pro přehánění a lži. Vanda je znovu klidná a šťastná a nenávratně polapená v Luďkovš síti. Může se rozplynout, když o něm básní zaskočené Jolaně. 

Alice byla velmi smutná po tom, co zjistila, že není těhotná. Když se však z prvotního šoku oklepe, navrhne Bedřichovi, zda by dalšímu těhotenství nemohli jít naproti. Brala Bedřichův postoj k předchozí nehodě jako souhlas, že spolu budou mít dítě. Bedřich však Alici vyvede z omylu.