Ten z Něžného kuřete: Philippe Noiret ztělesnil to nejlepší z francouzské kultury. Má dokonce i svou růži

Philippe Noiret miloval život, svou profesi a kino. A na oplátku byl milován miliony Francouzů, kteří ocenili jeho herecké schopnosti, vřelost a lidskost. Jak jeden francouzský magazín uvedl, kdyby byla francouzská kinematografie rodina, musel by být oblíbeným strýcem, tím, na koho se dá spolehnout, že všechny potěší pokaždé, když přijde na návštěvu.

Příběh slavného herce má velmi skromný začátek. Narodil se 1. října 1930 v severofrancouzském městě Lille do chudé rodiny. Přes opakované zkoušky se mu nedařilo dostat na hereckou školu, a tak chodil na hodiny dramatu. Ve třiadvaceti letech se mu podařilo dostat do divadla, kde hrál po boku dalšího slavného herce, Gérarda Philipa.

Svět filmu herce objevil v roce 1956, ale až v šedesátých letech šlo o filmy, které měly u diváků úspěch. Vytvořil celou řadu policajtů a v dramatických filmech hrál i celou řadu padouchů. Ani to mu na popularitě neubralo a režiséři ho často právě pro jeho mnohotvárnost obsazovali.

Každou svou roli bral velmi vážně. Přestože působil přirozeně, jako by ani nehrál, byl velký puntičkář a během natáčení mezi jednotlivými obrazy trávil čas o samotě. Dokonce i na druhořadé malé role se plně koncentroval. Když získal jméno, role si rád upravoval tak, aby odvedl ten nejlepší výkon.

Od sedmdesátých let už hrál samé hlavní role. Z těch sympatických to byly třeba komedie s Annie Girardot: Stará panna, Ukradli torzo Jupitera nebo Něžné kuře. Stejně dobře mu slušely i role nesmělých a trochu roztržitých dobrosrdečných mužů. S rostoucí popularitou si rád zahrál role, kde si mohl vyzkoušet nové charaktery. Za všechny si třeba připomeneme postavu doktora ve filmu Stará puška, který dokázal zlikvidovat celý oddíl Němců, aby pomstil smrt své ženy.

V osmdesátých letech si ho většina diváků vybaví ve filmu Afričan, kde si zahrál Viktora, poněkud zapomenutého manžela krásné Catherine Deneuve.

V pozdějších letech bral role hlavně proto, aby si zahrál s přáteli a také kvůli tučným honorářům. Určitě zajímavá je jeho role ve filmu z roku 1995 Příliš hlučná samota v režii Věry Caïs podle literární předlohy Bohumila Hrabala. Ve filmu si zahrál třeba Vlastimil Brodský, Jiří Menzel, Květa Fialová nebo Martin Dejdar.

Konec života strávil poklidným rodinným životem na venkově na jihu Francie a s manželkou, se kterou byl ženatý přes čtyřicet let. Na rozdíl od svých kolegů se nikdy nezajímal o politiku. Rád si také zajel na léto do Normandie, kam brával vnučku.

Traduje se o něm, že si nechával šít stále stejné boty, ve stáří si dokázal odepřít víno, ale nikoliv doutníky. Miloval pohodlí, honoráře v dolarech a kostýmní filmy. V době, kdy se jeho zkušení kolegové pokoušeli režírovat filmy, on raději pomáhal vytvářet historické kostýmy. Miloval paruky a klobouky. Nikdy neodmítl roli ve filmu, kde si mohl obléct kostým krále, kardinála, vévody nebo mušketýra.

Film Něžné kuže je ve vysílání ČT2 5. října večer.