Tělo v mé hlavě: Veřejnoprávní televize přináší pohled Čechů na fyzickou krásu

Tělo v mé hlavě: Veřejnoprávní televize přináší pohled Čechů na fyzickou krásu
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Každá společnost má v dané době své ideály krásy, a jak tento dokument napoví, řada lidí si kvůli své nedokonalosti zažila drsnou šikanu, především v dětství a v dospívání. Jsou však i lidé, kteří si posměch svého okolí nesou na svých bedrech i v dospělosti. Jsou prostě jiní.

Tělo v mé hlavě se snaží na tento dlouhodobý problém ve společnosti ukázat a také přináší skutečné příběhy lidí, kteří si na vlastní kůži tuto formu šikany protrpěli. Body shaming, jak se této šikaně říká, často nekončí tím, že děti dospějí a názory okolí na svou nedokonalou pleť, řídké vlasy, velký nos, nadváhu nebo třeba pihy či nohy do x hodí za hlavu. Mnoho lidí si „zraněnou duši“ odnese do dospělého života a trvale jim naruší psychiku.

 Během natáčení se nám pro zúčastněné podařilo vytvořit bezpečné terapeutické prostředí, díky němuž získali odvahu sdílet své příběhy a zkušenosti. Otevřeně hovořili nejen o nepřijetí a s ním spojenými psychickými problémy – bulimií, anorexií, bigorexií, o rozpadech vztahů nebo sebepoškozování, ale také o způsobech, jak body shamingu čelit,

popisuje kreativní producentka a autorka námětu Veronika Slámová.

Ponižování, posměšky a nevhodné komentáře mohou vést k posedlosti jídlem, váhou či vzhledem a být příčinou deformovaného vnímání sebe samých. Původci nevhodných komentářů jsou přitom často lidé z blízkého okolí, jimž důvěřujeme nejvíce – příbuzní, učitelé, trenéři, spolužáci a někdy i rodiče.

 Jak aktuální a zároveň alarmující je to problém ve společnosti, ukazuje i to, kolik se nám na základě výzvy ozvalo lidí. Bylo to spousty zájemců, nejen z řad žen, ale také mužů, kteří chtěli své velice silné příběhy sdílet a tím i ukázat možná řešení těm, kteří něco podobného zažívají, 

vypráví o natáčení režisérka Dagmar Smržová.  

Záměrem snímku je podnítit pozitivní zájem o druhé a o jejich příběhy.

Součástí experimentu byly také osobní zkušenosti hudebníka Raega, herečky Báry Jánové a plus size modelky Natálie Debnárové, kteří si body shaming zažili na vlastní kůži. Byli přítomní ve studiu, a poskytli tak podporou těm, kteří svůj příběh sdíleli poprvé. Doplnil je i psycholog Jan Kulhánek, který se této problematice dlouhodobě věnuje.

Dokument Tělo v mé hlavě mi přijde speciální v tom, kolik v něm vystupuje lidí, do kterých byste na první pohled ani neřekli, že by mohli mít takové potíže. Líbí se mi, že otvírá diskusi o tom, jestli v naší společnosti musí být krása definovaná vždycky fyzicky a zda nemůže být respektována i ta duševní,

navazuje na režisérku projektu na besedě hudebník Raego, který je autorem závěrečné písně Mý tělo, odrážející jeho osobní reflexi body shamingu.

Dokument byl uveden v soutěži festivalu Jeden svět 2024. Součástí projektu je osvětová kampaň, kterou ve vysílání a na sociálních sítích provází spoty s pěti dobrými radami proti body shamingu.

ČT2 v úterý 24. září ve 21:00.

Zdroje článku:
  • Press kit ČT,
  • Autorský text