Soudkyně Barbara: Reality show o soudních sporech bez reálného zobrazení soudního sporu

Soudkyně Barbara: Reality show o soudních sporech bez reálného zobrazení soudního sporu
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Soudkyně Barbara je seriál televizní stanice TV Barrandov, známý především pro velké množství intrik a zápletek, díky kterým si získal velkou popularitu a fanouškovskou základnu. Vysílá se již od roku 2015. Jak se od té doby změnil, jak ho lidé vnímají dnes a jaj jej vnímali dříve?

Počátek

Seriál se začal vysílat roku 2015. Ve své době šlo o jeden z nejsledovanějších pořadů TV Barrandov, zároveň reality show vůbec, což naznačují zveřejněné údaje o sledovanosti, či dramatické komentáře pod jednotlivými díly na platformách typu Youtube. Diváci byli šokováni vybranými případy, jejich emoce podpořila dramatická hudba, kulisy a herecké výkony (o hereckých výkonech a jejich kvalitě se dá však diskutovat). Případy jsou inspirovány reálnými případy, což je uvěřitelné, avšak je tu jeden háček, a to přikrášlování, zveličování a nevychovanost postav.

Prvně je bizár uspokojivý, postupně diváky odhání 

Diváky bizarní scény prvně uspokojovali a diskutovali o situacích v televizi se svými rodinami v obývacím pokoji. V průběhu pravidelného sledování však člověk zjistí, že opakované přeafektované, až trapné momenty jsou mu nepříjemné a přijdou mu nereálné, neboť jen málo lidí se takto skutečně u soudu chová. Tím tedy narážím na scénář, kde je afektovanost postav vepsaná s určitým záměrem, ovšem výběr herců, kteří jsou většinou z amatérských kruhů, celému dojmu také nepřidává na uvěřitelnosti a kráse.

Reálný soud? Vlastně takový vůbec není... 

Zaměříme se na daný soudní proces zobrazený v televizi. V první řadě, reakce samotné Barbary ztvárněné herečkou Pavlínou Kafkovou jsou někdy až příliš osobní, citově zabarvené a jednoduše takové, jaké nejsou v takové situaci a v tomto postavení vhodné. 

Druhý problém je zobrazení rychlosti a jednoduchosti procesu neboli to, že soudkyně případ vyřeší vždy během jednoho stání, které v televizním čase trvá přibližně čtyřicet minut. To je nereálné vyobrazení zkreslující realitu procesu. V neposlední řadě je také vhodné zmínit přehnané a velmi časté udělování pokut během procesu, které se v realitě neděje. Děje se však to, že soudce může účastníka soudu vykázat ze soudní síně (což by pořadu mohlo mimo jiné dodat na dramatu, a navíc by to byl fakt). 

Jednorázové odreagování pro kohokoli či pravidelné rozptýlení po několik let pro pravé fanoušky 

Pořad je ve finále jednoduché rozptýlení, jako každá jiná reality show. I když už sledovanost není to, co bývala, stále si najde své pravidelné diváky. Jde vlastně především o sledování hádek, intrik, parasociální interakci. Nesmí se brát vážně, jde o běžnou televizní zábavu, která se musí brát  s nadsázkou. Více informací na toto téma se můžete dočíst v diplomové práci Dominiky Muschalikové.

Zdroje článku: