Slavnosti sněženek: Jedno ze šesti pohlazení od Bohumila Hrabala v režii jeho velkého obdivovatele Jiřího Menzela

Slavnosti sněženek: Jedno ze šesti pohlazení od Bohumila Hrabala v režii jeho velkého obdivovatele Jiřího Menzela
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Smrt pana Baltazara, Perličky na dně, Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti, Postřižiny a Slavnosti sněženek, po kterých se ještě zrodil o mnoho let později poslední film Obsluhoval jsem anglického krále. Kromě posledního filmu se Bohumil Hrabal podílel i na scénáři (občas si i zahrál malou roli).

Literární dílo Slavnosti sněženek vyšlo poprvé v listopadu 1978. Kniha je koncipovaná jako koláž portrétů skutečných obyvatel chatové osady v Kersku, ležícího ve středních Čechách. Sám Hrabal se v osadě zdržoval vždy, když mu to dovolil čas. Rád se schovával před ruchem velkoměsta.

Film vznikl hned z několika povídek. Hlavní osu vytvořila povídka Hostina a hospoda Hájenka, kde se pravidelně každý den scházejí starousedlíci i chataři. Podle Menzela vznikl scénář jako alternativa k Postřižinám, které byly finančně nákladné, a tak dostal za úkol napsat rychle něco jiného. Nakonec ani s tímto scénářem hned neuspěl a Barrandov se vrátil k Postřižinám. Teprve potom došlo na příběh z Kerska.

Role hostinského Ládi Nováka byla obsazena hned a dostal ji Jiří Schmitzer. Další filmové postavy většinou vznikly sloučením dvou skutečných postav v jednu filmovou. Nejinak tomu bylo i u všeuměla Leliho, kterého ztvárnil Jaromír Hanzlík.

Nejvýraznější a propojující postavou se stal pan Franc v podání Rudolfa Hrušínského. Postava vychází z povídky Mazánkův zázrak. Menzel obsadil do filmu i Hrabala jako bezejmenného muže vynášejícího žumpu. Malé roli si užili hned dva režiséři. Karla si zahrál Jiří Krejčík a starého myslivce, kterému se třesou ruce, František Vláčil. Jiří Krejčík se však během natáčení často vžil do role režiséra, a to trochu Jiřího Menzela zlobilo. Občas tak docházelo k drobným hádkám.

Film se natáčel od srpna do listopadu roku 1983 v Kersku a také v pražských ateliérech. Slavná scéna s divočákem vznikla na návsi obce Sluštice nedaleko Říčan. Od doby natáčení na začátku osmdesátých let zde však došlo k mnohým změnám. Byla uzavřena místní škola na návsi a autobusová zastávka před ní byla odstraněna.

Kromě herců, z nichž si velká část zahrála v předchozím filmu Postřižiny, se ve filmu objevilo hodně neherců z řad místních lidí.

Kritika sice film označila za nevyrovnaný a ani sám režisér Menzel s ním kvůli uspěchanému scénáři nebyl spokojený, ale diváci si užívali spíše drobné lidské příběhy než umělecký dojem. Film si udržel oblibu dodnes.

Romantika Kerska je pryč

Hájenka, Kersko
Hájenka, Kersko | Zdroj: Jan Polák / Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0

Kdysi malebné prostředí pro milovníky přírody už bohužel ztratilo svou „hrabalovskou atmosféru“ a možná by to tam Hrabal ani nepoznal. Všude se budují nové rodinné domy a také nově stavby na pronájem k rekreaci. Velkou rekonstrukcí prošla i Hájenka. Ta alespoň stále udržuje ducha doby a na jídelním lístku je divočák se šípkovou nebo se zelím. A kdo si neumí vybrat, dostane to půl na půl. Jen ta obsluha je jiná…

Ve vysílání TV Nova 21.09.2024 v 18:00.

Zdroje článku:
  • poznatsvet.cz,
  • Revue Filmového přehledu 20230223, Martin Šrajer