Skvěle hodnocený dokument Bláznivá dobrodružství Louise de Funèse odkrývá pečlivě střežené soukromí francouzského komika

Skvěle hodnocený dokument Bláznivá dobrodružství Louise de Funèse odkrývá pečlivě střežené soukromí francouzského komika
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Film nabízí příležitost setkat se s Louisem de Funèsem v intimním rodinném prostředí. Prostřednictvím svých nepublikovaných osobních archivů plných rodinných filmů a ručně psaných poznámek dokument odhaluje Francouzům, kdo byl vlastně jejich oblíbený komik.

Součástí dvojdílného dokumentu jsou také dávno zapomenuté rozhovory. Průvodkyní pořadu se v originálním znění stala herečka Isabella Nanty, která obohacuje film tím, že na herce vrhá svůj současný pohled. Zdá se být upřímná, vlídná a pobavená zároveň. De Funès prostřednictvím svých soukromých pokladů spolu s vypravěčkou odhalují Bláznivé dobrodružství Louise de Funèse a odkrývají úžasný život, který oblíbený komik prožil.

Herec, syn nemajetných Španělů, prožil mnoho všedních let, kdy byl chudý, aby se až ve středním věku stal hvězdou. Úspěch se dostavil tak nečekaně a rychle, že Louis de Funès ani nevěděl, co s ním dělat.

Mimo natáčení tak žil jen pro svou rodinu a nacházel klid v izolaci domova, na břehu Loiry. Tam neúnavně natáčel svou rodinu a jeho kamera Super 8 se často zaměřovala na Jeanne, jeho manželku, která ho vždy dokázala podporovat, povzbuzovat a uklidňovat.

Z dokumentu je patrné, že de Funès byl mimo svou práci spíše vážný a možná i trochu smutný člověk, který nosil na bedrech obyčejné lidské starosti. Během let před kamerou si našel pár přátel, jako byli Bourvil, Yves Montand, Gérard Oury nebo Michel Galabru, se kterými pracoval rád. Společně dokázali vytvořit nové hranice francouzské komedie, vždy spokojení, když dokázali překvapit diváky.

Sbíral veselé příhody, aby je mohl použít ve filmu

Louis de Funès bral svoji práci jako poslání – musel publikum rozesmát. Jeho osobní zápisníky to v průběhu natáčení filmů prozrazují. Vzpomínal na to, co zažil, a snažil se využit své zkušenosti pro nové nápady a gagy, které zakomponoval do filmů. Byl také úžasným pozorovatelem lidí kolem sebe. To, co viděl, se snažil přetavit do charakterů svých rolí s jediným cílem: nabízet prostou radost plnou života a probudit a spojit lidi.

Sám si dokázal vážit toho, co se mu podařilo dokázat. Cesta Louise de Funèse de Galarza k úspěchu byla dlouhá. Bylo to ve dvaačtyřiceti letech, kdy získal svou první důležitou roli a octl se po boku Gabina a Bourvila. O osm let později si znovu zahrál po boku druhého jmenovaného v Le Corniaud (Smolař), což z něj konečně udělalo výrazného herce, který dostal příležitost se konečně prosadit a ukázat svou jedinečnost ve svých postavách, které tolik vynikaly.

Konečně si také mohl dopřát trochu luxusu a oprostit se od činů svého otce a od chudoby, která ho provázela. Pro tohoto zapáleného katolíka, konzervativce a tradicionalistu nepřipadalo v úvahu, aby selhal a promarnil příležitost. Už nechtěl mít nestabilní práci a nedostatek peněz. Tak se z něj stal perfekcionista, a to do té míry, že byl v práci vznětlivý a nebylo snadné s ním vyjít, zvláště přímo na place.

Mnoho režisérů se dokonce bálo s ním natáčet. Byl velice důsledný a dokázal prosadit své vize. To bylo dobré pro film, ale deprimující pro režiséry.

Vtipný na obrazovce, ale postrádající humor v každodenním životě. Získal dokonce pověst šetřílka a někdo ho nazýval i cholerickým lakomcem. Kolovala o něm pověst, že i krátké jízdy taxíkem v Paříží platil šekem, protože měl jistotu, že většina řidičů si raději šek na tak malý obnos s podpisem herecké hvězdy nechá doma. On tak za jízdu nemusel platit.

Dokument tak zábavně, ale stále s velkou úctou představí ikonu francouzského filmu i jako starostlivého majitele velkého zámku, který své sídlo zveleboval, a také jako znalce v pěstování růží, což byla práce, u které přemýšlel o práci a plánech do budoucna, protože v ten okamžik byla jeho duše klidná a vlídná…

Ve vysílání ČT2 4. srpna odpoledne.

Zdroje článku: