Retro biják: V roce 1976 George Lucas začal točit Hvězdné války a my jsme dostali film Pražáci dědy Komárka

Zdeněk Svěrák k nejvýraznější postavě filmu – dědovi Komárkovi – podotkl, že je až neuvěřitelné, jak moc se Josef Kemr podobal panu Lukšíčkovi, který sloužil jako předloha pro postavu dědy Komárka. Josef Kemr dostal možnost se s panem Lukšíčkem setkat, ale odmítl to, protože už měl nějakou představu o své postavě. Později si ale nebyl jistý, zda udělal dobře. Ale vypadá to, že se na předlohu své postavy dokázal napojit tak, že všichni, kdo pana Lukšíčka znali, byli překvapení, jak moc se mu Josef Kemr podobal.

Když Zdeněk Svěrák popisoval Josefa Kemra, vzpomněl na sedmiletého Petříka, který zmizel v dřevěné kadibudce na konci zápraží. Když za chvíli vyšel a ptal se, kde se splachuje, Josef Kemr do tří slov „nech to ležet“ dokázal uložit shovívavou moudrost venkova.

Je pozoruhodné, jak se rodilý Pražák dokázal vcítit do sedláka, a dokonce i dojit. A to musel krávu naučit dojit z pravé strany, jak si to přál režisér, přestože byla zvyklá na levou stranu.

Pan Lukšíček také něco málo do komedie přispěl. Ten podivný motor, který poháněl cirkulárku, byl dodaný od něj.

Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak chtěli natáčet na chalupě Svěráka, kde dokonce vznikal scénář – poblíž vrchu Melechov. Jenže hlavní slovo měl Jiří Menzel a kameraman a těm se nelíbilo málo hodin světla pro natáčení. Menzel vybral jinou chaloupku. V Sedlčanech na náměstí v hotelu potom všichni bydleli a odtud Zdeněk Svěrák vozil Josefa Kemra už v kostýmu na natáčení svou bílou škodovkou, kterou v komedii jezdí Lavičkovi.

Kaplička ve filmu, kde se demonstruje chytání zmije, je výklenková kaple Svatého Jana. Nachází se půl kilometru od obce Svatý Jan a 20 kilometrů od stavení pana Komárka.

Scény, kde se inženýr Zvon vžíval do role mlynáře, se točily dokonce na třech místech. Jeden mlýn posloužil zvenku, další předvedl mlýnici a výtvarník Ota Janeček nabídl fungující mlýnské kolo nedaleko Svatého Jana. Smoljak jako pan mlynář dokázal i z velmi malé role udělat nezapomenutelnou postavu.

Ve filmu se opakovaně objevuje výraz „klekání“. Klekání je zvonění, které se opakovalo každý den třikrát – za úsvitu, v poledne a večer. Lidé měli při zvuku zvonu zanechat práce, pokleknout a modlit se modlitbu „Anděl Páně“. Tento zvyk už se v době natáčení nepraktikoval, ale klekání se ozývalo v každé vesnici, kde byl fungující kostel, což bylo v té době skoro v každé. V době, kdy ještě nebylo rozšířené nošení hodinek, sloužilo také k určování času. Děti měly jasno, kdy mají být doma k obědu, a večer zase menší děti prchaly po klekání domů, aby je neodnesla „klekánice“.