Přichází nový Hrabě Monte Christo v nejepičtějším příběhu lásky a zrady v dějinách lidstva
Reakce k článku
Podělte se o svou reakciJe to také příběh o proměně Edmonda, ctnostného mladého muže, který se poté, co utrpěl hroznou křivdu, promění v nelítostného mstitele. Alexandre Dumas vložil v tomto románu veškerý svůj talent do oživení všech svých postav, jejichž osudy se prolínají.
Tvorby nového scénáře a režie se ujali zkušení Alexandre de La Patelliére a Matthieu Delaporte, kteří měli v ruce úctyhodný rozpočet 43 milionů eur. Hlavní roli temného mstitele ztělesnil Pierre Niney.
A jak to bylo doopravdy?
Sám spisovatel po dopsání románu vytvořil ještě dodatek, kde zmínil příběh člověka, kterým se inspiroval.
Mladík, který se v románu proměnil na Edmonda, se jmenoval Pierre Picaud. Historici však mnoho informací o jeho osudu nenašli. Dumas údajně vycházel z policejního archivu, který byl v dalších letech zničen požárem. Ať už Picaud žil, nebo jde jen o legendu, zanechal po sobě nesmazatelnou stopu.
V roce 1807 se Pierre Picaud chystal oženit s krásnou a velmi bohatou ženou Marguerite Vigoroux. Ale lásku jim nepřál jeden z jejich přátel, Mathieu Loupian (majitel kabaretu, vdovec se dvěma dětmi), který měl zálusk na Margueritino věno. Když za ním Pierre přišel, aby objednal svatební hostinu pro dvanáct lidí, Loupian se rozhodl jednat. Mladíka zdržel, podplatil dva ze svých zákazníků, aby svědčili, a když se na pravidelné posezení dostavil policejní komisař, Loupian označil Picauda za špiona a roajalistického agenta placeného Anglií. Komisařská zpráva byla zaslána vévodovi z Roviga a ten nechal Picauda zatknout v den jeho svatby. Ve velkém utajení byl odveden do vězení.
Picaud strávil sedm let v alpské pevnosti Fenestrelle (dnes italské Piemonte), aniž by byl informován o důvodu svého zatčení. Během svého uvěznění si vykopal malý průchod do sousední cely a spřátelil se s italským knězem otcem Torrim, který tam byl zadržován. O rok později Torri, který umíral, svěřil svému příteli místo, kde byl ve městě Miláno ukrytý poklad.
Uvězněný muž tedy nebyl na ostrově, a dokonce ani neuprchl z vězení. Propuštěn byl po pádu napoleonské říše v roce 1814. Zestárl a byl nemocný kvůli drsným podmínkám ve vězení. Přijal nové jméno Joseph Lucher. Zmocnil se pokladu a naplánoval pomstu. V přestrojení za duchovního začal pátrat, kdo ho zradil. Dozvěděl se, že Loupian koupil kavárnu díky věnu Marguerite Vigoroux, s níž se před dvěma lety oženil.
Nechal se najmout jako číšník a krátce poté byli nalezeni oba podplacení svědci, kteří proti němu svědčili, zavražděni. Majitel kavárny se společensky znemožnil, když provdal dceru za nastrčeného „falešného boháče“ a na svatební hostině se všech 150 svatebčanů z vyšší společnosti dozvědělo, že ženich není žádný princ Corlano, ale bývalý otrok z galejí. Poté byl Loupian nalezen opilý s kapsami plnými ukradených šperků. Soud ho poslal na dvacet let na nucené práce.
Tak zůstal poslední přítel Allut, který o zradě věděl a nic pro záchranu Picauda neudělal. Tomu došlo, co se děje, a dříve, než dopadla pomsta i na jeho hlavu, vyhledal Picauda a chtěl po něm peníze za to, že neřekne, kdo je za vraždami a vypálením kavárny. Když peníze nedostal, Picauda popravil.
Konec příběhu tedy není vůbec romantický. V roce 1828, když se Allut, nemocný a umírající, uchýlil do chudinské čtvrti v Londýně, poslal pro francouzského kněze a před smrtí mu nadiktoval celý příběh. Kněz příběh sepsal a poslal ho pařížskému policejnímu prefektovi. Právě díky této obálce spisovatel Alexandre Dumas dostal nápad na příběh, který vylepšil a sepsal.
Do českých kin se snímek dostane na začátku prázdnin 4. 7. v titulkované i v česky dabované verzi.
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci- bioscop.cz, press kit,
- Autorský text