Přepadení ze vzduchu: Co si o novém seriálu myslí ve Švédsku, kde vznikl

Přepadení ze vzduchu: Co si o novém seriálu myslí ve Švédsku, kde vznikl

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Jednoho brzkého zářijového rána roku 2009 se všechny oči světa upíraly na malé předměstí Stockholmu. Vrtulník přistál na střeše nejstřeženějšího skladu peněz v zemi a policie mohla jen sledovat, jak lupiči mizí s několika miliony korun. Nezazněl ani jeden výstřel.

Film Daniela Espinosy se zaměřuje na jedinou loupež vrtulníkem, která kdy ve Švédsku proběhla. Nejde o velkolepou podívanou, kterou by k tématu natočili v USA, ale o hodně reálný snímek bez zbytečných triků. Toto zpracování nazvala domácí kritika trochu hanebně – jako upocené a těžkopádné.

To však nic nemění na tom, že 25. září v roce 2009 zažila země pořádné vzrušení, když ukradený vrtulník přistál po ránu v depu G4S ve Västberge. Podle svědků tři až čtyři lidé vystoupili z vrtulníku a s pomocí kladiva rozbili skla v depu. O 15 minut později naplnili vrtulník taškami s kořist ve výši 39 milionů SEK.

Incident je zajímavý z několika pohledů: akcí policie, postavami zlodějů a skutečností, že kořist je dodnes ukrytá.

V roce 2017 napsal spisovatel Johan Bonnier knihu, která se stala předlohou pro nový thrillerový seriál Netflixu. Se skutečným příběhem jako základem se zdálo, že úspěch seriálu je zaručený, nicméně navzdory strhující zápletce to seriál doma schytal za trochu pomalé tempo, které pokulhává za žhavými novinovými články, které vycházely v celé zemi.  

Tvůrce Ronnie Sandahl rovnou řekl, že diváci nemají očekávat Dennyho parťáky, protože seriál je jednoduše „švédský“.

Do značné míry to dodává příběhu nové zaměření, když divák může sledovat úzkost lupičů po cestě, mnohem více než adrenalin, který by měl být také hlavním důvodem ke spáchání takového zločinu. Je tam mnoho dlouhých a hodně osobních scén s jejich těžkým dýcháním, zpocenými tvářemi a řečí těla. Jde tak trochu o přístup, kterým se odlišuje od podobných seriálů a filmů v tomto žánru.

Dialogy jsou realistické i v tom smyslu, že nejsou okořeněny jednorázovými hláškami ani vysvětlujícími monology o tom, jak by měla být loupež spáchána. Ta upocenost však Švédům nějak zůstala ležet v žaludku.

Lupiči nejsou stylizování do sexy fešáků s příjemným hlasem a romantickými ideály. Nejspíš ani neslyšeli o Robinu Hoodovi a k okázalosti a dobrým skutkům mají daleko.

Ještě složitější je to s ženami v seriálu, které jsou zobrazovány neuvěřitelně stereotypně. Kromě lupičů sleduje seriál také policisty, kteří na případu pracovali. Leonie (Iskra Košic) je tvrdá, tichá žena, která nemá čas se věnovat synovi a zdá se, že nemá žádné soukromí. Karin (Johanna Hedberg), Ramiho přítelkyně, je zmatená blondýnka, která se zamilovala do „špatného" kluka a pak kvůli tomu neustále kňourala. V době, kdy se hlavními hrdinkami v seriálech stávají ženy, je tato myšlenka v seriálu hodně zanedbaná.

První epizody jsou také doprovázené vypravěčem, Ramisem, který mluví se svými dětmi, což je podle diváků trochu zbytečné. Ramis je mnohem zajímavější ve své činnosti, kterou dělá mimo rodinku a Švédům tyto rodinné záběry přišly otravné.  

Divák by se měl připravit na to, že seriál začne trochu vláčně a teprve v dalších epizodách nabere tempo, když se blíží samotná loupež. I zde spočívá napětí v malých rozhodujících okamžicích.

Přínosem seriálu jsou jednoznačně samotní lupiči a neobvyklá loupež. To se nedá tvrdit o policejním vyšetřování a osobních linkách, které seriál dotváří. Navzdory svým nedostatkům je to vzrušující kus kriminální historie.

Všech osm epizod seriálu je na Netflixu uvedeno od 22. listopadu.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Zdroje článku: