Představitelka Zlatovlásky, Jorga Kotrbová, nechtěla stárnout před kamerou. Dnes si díky štědré restituci plní sny

V sedmdesátých letech patřila k nejkrásnějším a nejobletovanějším herečkám. Kolegové o ní mluvili jako o tiché, pracovité a skromné ženě, která nevyhledávala velkou společnost. Pavel Landovský, který se s ní potkal na natáčení komedie Utrpení mladého Boháčka, si ji nemohl vynachválit. Doslova o ní básnil, stejně jako Jiří Krampol. Ona se však pletkám s hereckými kolegy vyhýbala. Když si zašla na skleničku do divadelního klubu, sedávala opodál a jen sledovala dění kolem sebe.

Pohádek moc nenatočila. Za připomenutí kromě Zlatovlásky stojí ještě její role princezny v pohádce Honza málem králem v hlavní roli s Jiřím Kornem.

Režiséři si ji vybírali spíše do rolí sobeckých, sebevědomých a lehkomyslných žen. Dvakrát se před kamerou potkala třeba s Jaromírem Hanzlíkem ve filmech Půlnoční kolona a Dva muži hlásí příchod.

S přibývajícím věkem však rolí ubývalo. Poslední velkou filmovou příležitost dostala v satirických komediích Pátek není svátek a V podstatě jsme normální, kde hrála po boku Petra Kostky ráznou a starostlivou matku, která chce stihnout víc věcí, než je možné. Podobně úderná byla asi i v soukromí, alespoň druhý manžel Zdeněk Žák to tvrdil:

Byl jsem hlava rodiny, ona chtěla být taky hlava rodiny. Nešlo to dohromady, proto jsem odešel.

S Žákem měla dvě děti, Julii a Václava, z předchozího vztahu ještě dceru Tamaru. V její branži se říkalo, že přichází o herecké příležitosti proto, že dává přednost péči o rodinu a že špatně přijímala stárnutí.

Na rozdíl od svých hereckých kolegyň, které dnes naříkají, že mají malý důchod, mohla Jorga Kotrbová s herectvím v klidu skončit, protože díky restitucím byla zajištěná. Chvíli se ještě věnovala dabingu, kde byla velice žádaná. Vzpomínáte si na ráznou Margaret Houlihanovou ze seriálu M.A.S.H.? Právě ji tak skvěle nadabovala.

Občas se někomu poštěstí ji zahlédnout v Praze, kde si v restituovaném majetku nechala byt, ale většinu času je na statku v Ludvíkově pod Smrkem, kde spolu s dcerou Julií pečuje o parkurové koně. Nedaleko žije i její druhá dcera, a tak si představitelka Zlatovlásky užívá čas s vnoučaty. Na marné pokusy novinářů odpovídá stále stejně. Považuje se už dávno za neveřejnou osobu a chce si užít života bez cizích očí, pouze s rodinou a v přírodě se zvířaty.