Podívejte se na Vidu Neuwirthovou. Stále ji lidé na ulici poznávají jako nosatou princeznu Bosanu z Tří veteránů

Podívejte se na Vidu Neuwirthovou. Stále ji lidé na ulici poznávají jako nosatou princeznu Bosanu z Tří veteránů

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Je to už přes čtyřicet let, co si tehdy dvacetiletá Vida Neuwirthová (za svobodna Skalská), zadováděla v pohádce Tři veteráni, zfilmované na motivy příběhu Jana Wericha. A ostatní princezny jí mohly jen závidět. Její hrdinka byla mnohem akčnější, než by se na princeznu slušelo.
Obsah článku
  1. Hezká, jen kdyby neměla ten frňák...
  2. Rozhodla se spojit svou profesi s židovkou kulturou a historií
  3. Turisty pozvala i do Terezína

Hezká, jen kdyby neměla ten frňák...

Možná i to, v kombinaci s trochu exotickým vzhledem, ji dokázalo proslavit tak, že si každý rok svou největší roli může u televizní obrazovky připomenout a dnes už ji sledují i její vnoučata. Zlomyslnou a nevyzpytatelnou princeznu Bosanu zahrála opravdu skvěle a má řadu krásných vzpomínek na natáčení.

U herectví nezůstala, přestože ještě pár rolí vytvořila. Aktivní a talentovaná žena je známá především jako organizátorka a režisérka židovského divadla pro děti nebo jako průvodkyně.

 

Během  natáčení pohádky se královsky bavila. Protože měla v té době i narozeniny, všichni na ni byli moc hodní. Rudolf Hrušínský jí dokonce vyjednal lepší honorář jako bolestné za tu hrůzu, co jí maskéři museli přidělávat na nos.

Vida Neuwirthová
Vida Neuwirthová | Zdroj: JHPhoto / Česká editoriální fotografie / Profimedia.cz

Přestože ji pohádka, kde roli získala v konkurzu, otevřela dveře do hereckého světa, rozhodla se nakonec jinak. Vidu tenkrát vybral Zdeněk Svěrák, dívka s očima daleko od sebe se mu hned zalíbila. Splnila i to, že i s umělým nosem nepřestala být pohledná.

Oni vlastně také chtěli vidět, jak budu vypadat s tím nosem. Jak až moc vás to deformuje, jestli pořád ještě jde se na to koukat. Takže ten, co mi nasadili, byl asi metr dlouhý a ještě mě v něm vyfotili ze všech stran,

prozradila před časem v jednom rozhovoru.

Rozhodla se spojit svou profesi s židovkou kulturou a historií

Teprve ve čtrnácti letech se dozvěděla, že je Židovka. V té době nebylo dobré se odlišovat, a tak rodiče počkali, až svému původu porozumí, aby jí vysvětlili, že většina příbuzných zahynula v koncentračních táborech. Koncentrákem si prošel i její otec a měl velké štěstí, že přežil pobyt v Osvětimi.

Když se začala o svém původu dozvídat více věcí, měla touhu spojit svou budoucnost právě s židovskou vírou. Když propadla světu loutek, rozhodla se při pražské židovské obci založit dětské divadlo Feigele a začala pořádat sváteční představení na židovské svátky. To bylo ještě za totality a na představení musela mít dozor.

Po revoluci váhala, zda má smysl ještě židovské tradice připomínat tímto způsobem, když už začaly vznikat i židovské školky a školy, ale nakonec u divadla zůstala a dala možnost se zábavnou formou něco z židovské historie dozvědět i dětem, které chodí do běžných škol.

Osvětu vzala skutečně vážně a napsala i knihy pro děti, kde převyprávěla biblické příběhy tak, aby jim děti dobře porozuměly. Publikovala i židovské pohádky, aby se dostaly k široké veřejnosti.

Turisty pozvala i do Terezína

Když jí odrostly synové David a Matyáš, udělala si průvodcovský kurz a provázela turisty po Terezíně nebo po pražském židovském městě. Obzvláště Terezín se pro ni stal velice emotivní záležitostí, protože z širokého příbuzenstva ve válce zemřelo třicet pět příbuzných. Ani netušila, zda dokáže ostatním lidem takové místo ukazovat, ale nakonec pochopila, že lidé by na takové hrůzy neměli zapomínat a měli by se z nich poučit, aby se už nikdy takové zlo nevrátilo.

Pohádka je v nabídce ČT1 18. 4. 2025 v 15:20 a je také v nabídce Prima+.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Zdroje článku: