Pearl Harbor měl divákům přiblížit hrůzy války i oddanost Američanů: Ne všechno se ale odehrálo tak, jak ukazuje film
Filmaři se snažili o co nejpřesnější repliku událostí, něco jim ale uniklo
Filmaři se snažili, aby výsledný film byl z historického hlediska co nejpřesnější. Také si nepřáli, aby to vypadalo, že jsou nakloněni pouze americké straně, a tak komunikovali i s Japonci, aby zjistili, jak celý konflikt vidí oni. Poté zpracovali objektivní verzi. Také mluvili s přeživšími i s jejich rodinami, aby získali ucelený obrázek hrůz, které je tehdy potkaly.
Zničení přístavu Pearl Harbor vyžadovalo speciální efekty, které byly dosti nákladné. Použity byly jak CGI efekty, tak efekty levnější. Ačkoli se filmaři snažili zachovat co nejvíce detailů, ne vždy se jim to povedlo. Jistě, aby film byl zajímavý, museli si něco poupravit. Válečné stroje ale chtěli nechat původní. A to se ne vždy povedlo.
Japonci ve filmu torpédují letiště. Jenže torpéda fungují správně pouze v případě, že jsou vypuštěna pod vodní hladinou či nad ní. Používání torpéd na suché zemi, obzvláště na letišti, nemá žádný smysl. Ani komunikace v letadlech není identická s komunikací ve 20. století, neboť tyto komunikační technologie byly vynalezeny až v 21. století.
Ve scéně s kontrolní věží můžete spatřit obrysy letadla E-2 Hawkeyes. Ve skutečném světě se ale začaly používat až v 60. letech 20. století. Možná jste si všimli, že na začátku filmu si hrají dva kluci. Píše se rok 1923. Jenže onen předmět, s nímž si hráli, v těchto letech neexistoval.
Ne všem se líbil milostný trojúhelník
Kdyby celý film byl pouze o válčení, někteří lidé by se brzy začali nudit. Proč tedy do filmu nevložit trochu romantiky? Tady je to ale trochu risk. Najít přesnou hranici toho, co je dostatek romantiky, ale ne její nadbytek, je složité. Scénář byl po romantické stránce pro někoho tak akorát, někoho ale romantické scény postupně obtěžovaly.
Romantika v tomto filmu hraje významnou roli. Filmaři chtěli ukázat, že i ve válce by měl být dostatek času na lásku. Neboť právě láska je to, co vojáky zpravidla pohání kupředu, tedy vedle bránění své vlasti. Film Pearl Harbor se zaměřuje nejen na lásku, ale také na sílu jednoty a loajalitu. Romantika slouží jako emocionální prvek a podle mnoha kritiků je jí ve filmu tak akorát.
V čem je film identický se skutečností
Již jsme se zmínili o tom, v čem film vybočuje ze skutečných událostí. Nyní se podíváme na to, v čem je naopak identický. Spousta postav, které se ve filmu objevily, reprezentují skutečné osoby, včetně tehdejšího amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta. Admirál Chester W. Nimitz je další postavou, která má stejné jméno a osud jako skutečný admirál, který v této historické události figuroval.
Osudy jednotlivých postav, zejména těch vedlejších, jsou silně inspirované příběhy skutečných lidí, některé jsou dokonce zcela nepřikrášlené. Je to proto, aby divák viděl, jaké hrůzy lidé tehdy prožívali.
Film nám připomíná, že bychom se neměli vzdávat, pokud bychom se tváří v tvář nepřízni osudu ocitli i my, vyzdvihuje statečnost vojáků a odhodlání uspět. Jasně vykresluje čirou hrůzu, chaos i zmatek, který při napadení přístavu nastal. Mimo jiné děkuje všem statečným pilotům, kterým tak vzdává hold. A aby celý film nebyl jen o válečném konfliku, také se zmiňuje o jeho následcích. Můžeme se podívat, jak se celý přístav snažil obnovit a jak se po válce vedlo místním lidem.
Zajímavosti o filmu
Celý snímek trvá 183 minut, což je mimochodem 3 hodiny a 3 minuty. Nemohl být zkrácen, jinak by se divák nemohl ponořit do děje a plně pochopit, jaké hrůzy se tenkrát odehrály. Vydělal přes 450 milionů dolarů (dnes přibližně 10 a čtvrt miliardy), což na tu dobu, rok 2001, byl opravdový úspěch. Rozpočet byl přitom 140 milionů dolarů. Celkem se natáčelo jeden rok.
Film slouží hlavně jako poděkování všem lidem, mužům i ženám, kteří přišli o život, ale i těm, kteří statečně bojovali. Později na motivy filmu vyšla videohra, která hráče vtáhla do děje ještě více.