Největší filmové hrůzy, které se českým tvůrcům povedlo ve svobodné době natočit

Největší filmové hrůzy, které se českým tvůrcům povedlo ve svobodné době natočit

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Po roce 1989 se s filmovou tvorbou roztrhl doslova pytel a vzniklo opravdu hodně dobrých snímků, které se neztratily z hledáčku diváků ani po letech. A potom jsou zde filmy, které stačí vidět jednou a potom je nejlepší na ně hodně rychle zapomenout.
Obsah článku
  1. Waterloo po česku (2002)
  2. Playgirls II (1995)
  3. Jak ukrást Dagmaru (2001)
  4. Panic je nanic (2006)
  5. Nebát se a nakrást (1999)

Waterloo po česku (2002)

Mezi nejhůře hodnocené filmy českých tvůrců patří snímek v režii Víta Olmera, ke kterému si napsal i scénář. Během premiérového měsíce si na film, který byl prezentovaný jako komedie, vyšlo do kina přes pět tisíc diváků. Zřejmě podlehli docela slibnému obsazení (Jiří Krampol, Eva Holubová, Jana Paulová, Jan Kraus, Martha Issová, Jaroslava Obermaierová atd,). Film je složený s krátkých příběhů, které se snaží být vtipné, ale moc se jim to nedaří.

Jako předloha posloužily manželské povídky, které psal Olmer pro Playboy. Jedná se tedy o podivný slepenec povídek, které možná fungovaly v časopise, který prezentuje hlavně obrázky, ale na filmovém plátně diváci komentovali výsledek režisérova snažení jako čisté zlo.

Playgirls II (1995)

Tentokrát si Vít Olmer vzal jako předlohu knihu Vladimíra Párala, ale nedopadlo to o moc lépe než předchozí snímek. Film označený jako „erotický“ navazuje na předchozí film Playgirls, ale je ještě o stupeň ubožejší. Do tohoto podivného experimentu se ani herci moc nehrnuli, takže jména jako Jiří Pomeje, Slávek Boura nebo Martina Adamcová působí spíše jako varování, že 73 minut života se dá strávit i lépe. Pokud měl film odrážet nějakou etapu našeho polistopadového „uvolnění“, dnes je už úplně vyčpělý.

Jak ukrást Dagmaru (2001)

I mistr tesař se někdy utne. Po tomto veledíle, které natočil Jaroslav Soukup zřejmě proto, aby obsadil svou manželku Petru Martincovou, už se do komedií nepouštěl a udělal dobře. Je ale třeba dodat, že pár filmů se mu povedlo (Kamarád do deště, Pěsti ve tmě, Vítr v kapse). Tento příšerný film, který měl snad parodovat agenta 007 mu diváci odpustili, když natočil seriál Policie Modrava.

Panic je nanic (2006)

Ještě než režisér Ivo Macharáček zjistil, že umí natočit pěknou pohádku (Tajemství staré bambitky), experimentoval s tvorbou pro náctileté. Tato nudná komedie, která má vtipně naservírovat klasickou touhu po prázdninovém dobrodružství, kdy se něco zvrtne, nepochopení rodičů a generační střet atd., nebavila ani cílovou skupinu diváků, ani jejich rodiče.

Komentář jednoho nespokojeného diváka na ČSFD to vystihl:

Chtěl jsem se shovívavě pousmát nad nešikovně natočeným filmem o nešikovných chlapcích a šikovných dívkách, ale nejde to. Bez děje, bez vtipu, bez ničeho.

Nebát se a nakrást (1999)

Luděk Sobota
Luděk Sobota | Zdroj: Pavel Gwužď / Nextfoto

Luděk Sobota si chtěl zahrát nejspíš dvojroli, a tak si napsal scénář ke komedii. Potom se mu podařilo přesvědčit tak seriózního režiséra, jakým byl František Filip, aby tu hrůzu natočil. Filip dokázal i z bídného scénáře vytvořit průměrný film, nebo dokonce skvělý seriál, ale v tomto případě jeho talent nestačil. Nepomohl ani zástup herců zvučných jmen (Medvecká, Wimmer, Konvalinková, Postránecký, Přeučil).

Příběh inženýra Sýkory který byl chamtivými společníky odstraněný a na jeho místo přišel dvojník Pažout, měl zřejmě navodit hromadu vtipných situací. To se bohužel nestalo, a přestože Sobota uměl podobné lidové prosťáčky zahrát (František Koudelka), tentokrát to bylo především trapné.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Zdroje článku: