Z mrzutého samotáře se ve společnosti vnuka Vény měnil v toho nejlepšího dědečka. Gustáva Valacha proslavila v Česku jediná role

Gustáv měl rozhodně velké plány. Studoval na Právnické fakultě Slovenské univerzity a zároveň na Státní konzervatoři. U studia pracoval jako rozhlasový hlasatel a stále se věnoval amatérskému herectví. V určitém okamžiku už věděl, že studovat právo je zbytečné, protože svou budoucnost už viděl a nebyla v soudní síni. Naplno se soustředil na herectví.

Problém s režimem

Ani on nepatřil k umělcům, co se mlčky podřídili režimu, jen aby si mohli budovat kariéru. Prestižní místo v bratislavském činoherním souboru Slovenského národního divadla musel na tři roky opustit, když jako silně věřící katolík odmítl jednu z nabízených rolí.

V období od roku 1959 do roku 1962 se živil jako bagrista, protože divadla před ním zavřela dveře. Podobné problémy měl i po roce 1968, kdy se nebál otevřeně říkat, co si myslí, a komunistům byla trnem v oku i jeho víra.

Osobitý charakter vtiskl do svých postav

Často hrál přísné, charakterní a zemité muže, k čemuž mu pomáhala i jeho robustní postava, hluboký barytonový hlas, výrazná artikulace, mimika, gesta a chůze. U režisérů byl zapsaný jako muž, který dokáže zahrát vášnivé i vyrovnané muže, tragické postavy i komiky, inteligenty i hlupáky. Byl také skvělý recitátor a moc se o něm neví, že rád a dobře zpíval a vydal dokonce několik gramofonových desek. V důchodu byl potom jeho hlas často slyšet ve vysílání bohoslužeb.

Kromě řady televizních rolí ve slovenských inscenacích je u nás známý hlavně jako hajný Straka, který žije trochu poustevnickým životem, obklopený tichem a samotou, jen ve společnosti psa.

To se mění v okamžiku, kdy mu do chalupy vstoupí vnuk Véna (Tomáš Holý). Vztahy, které jsou z počátku trochu komplikované, protože starý pán nemůže svému synovi zapomenout, že odešel do města, se díky vnukově bezprostřednosti začínají krok za krokem měnit v krásné přátelství vnuka a dědy, které je navíc zpečetěno láskou k přírodě, kterou oba neskrývají.

Úspěch filmu Pod jezevčí skálou (1978) byl motivací pro další natáčení, a tak vznikly filmy Na pytlácké stezce (1979) a Za trnkovým keřem (1980). Přátelství Gustáva Valacha a Tomáše Holého nebylo nijak předstírané a ti dva se během natáčení hodně sblížili. Valach dokonce svého filmového vnuka v době volna mezi natáčením učil, protože natáčecí plány často Tomášovi zasahovali do školní výuky a měl stále co dohánět, aby si zachoval dobrý prospěch, což bylo podmínkou k povolení natáčet.

Vztah Valacha k malému klukovi byl nejspíš hodně ovlivněný tím, že ze čtyř dětí mu tři v mladém věku zemřely na rakovinu. On sám se dožil jedenaosmdesáti let a svého filmového vnuka přežil o 12 let.

Film Pod jezevčí skálou si připomeneme 27. října odpoledne na Nově.