Nejdrsnější věznice světa Filipíny: Věznice, kde výraz „namačkaní jako sardinky“ dostává ten pravý význam

Protidrogová politika

A právě ten poslední, Rodrigo Duerte vyhrál volby na základě slibu, že očistí Filipíny od drog. Kontroverzní protidrogová válka způsobila nárůst počtu vězňů. Raphael se do jedné takové věznice vypravil.

Vítejte v městské věznici v Manile, kde je v areálu pro 1200 lidí přes 5 tisíc vězňů. Na jednoho dozorce připadá 400 vězňů. Dozorci tak sáhli k převratné metodě a nechávají vězně, aby vytvářeli vězeňská pravidla, hlídali jejich dodržování a trestali přestupky.

Policie v zemi považuje boj proti drogám za válku a teprve s Rodrigem Duertem se konečně policie dostává před drogovým podsvětím do výhody.

Za posledních 5 let byla zabavena narkotika v hodnotě 500 milionů dolarů a zatčeno 160 tisíc lidí.

Jenže právě kvůli tomu, praskají všechny věznice ve švech.

Manila a vězeňské mraveniště

Předposlední zastávka v putování po zařízeních, kde tráví část svého života OZOS (osoby zbavené osobní svobody), je před vámi. Po vstupních formalitách byl Raphael rovnou předaný skupině vězňů, kteří ho uvedli do vězeňského systému. První dny pobytu jsou vězni v oddělení, kde se čeká na umístění do bloku. Už tento prostor je beznadějně přeplněný.  Všude na zemi jsou vězni, kteří se s příchodem noci musí nějak vejít a dusit se tak až do rána v mase těl. V přecpané cele je 400 mužů, bez větrání a v horku. Přes den není pohyb striktně vymezený, a tak se vězni mohou pohybovat po areálu, ale všude jsou davy mužů a z ptačí perspektivy věznice připomíná mraveniště (až na všudypřítomná žlutá trička).

Raphael se seznamuje se zavedeným režimem. Pokud by náhodou či úmyslně narazil do osoby, která přijde na návštěvu (ano, vejdou se i návštěvníci a nosí jídlo a peníze, tak se dbá o jejich komfort), dostane 50 ran holí přes nohy.

Cely se na noc zamykají a vězni se ukládají, kde je místo. Často jsou to velmi důvěrné polohy a o osobním prostoru nemůže být ani řeč. Kupodivu jsou všichni v pohodě a po agresivitě, která tak silně byla patrná v předchozí věznici v JAR, zde není ani stopy.

Gang jako jedna velká spokojená rodinky

Další den náš průvodce absolvoval pohovor, na jehož základě je zařazený do bloku. První dotaz se točil kolem peněz, zda ho může ve věznici rodina finančně zajistit. Potom se nováčci shromáždili na dvoře a jednotlivý šéfové vězeňských gangů si je rozebrali. Paradoxně, gangy, které v zemi zvyšují kriminalitu a dostávají lidi do vězení, jsou uvnitř věznice podporované, protože zajišťují pořádek. Pro chudé muže je gang možností, jak mít oporu. Stačí poslouchat svého šéfa, vykonávat přidělenou práci a odevzdávat peníze a jídlo, které nosí návštěvy. Tak se dostává jídlo na přilepšenou i těm, kteří nikoho nemají a peníze jsou ve fondu, který slouží celému gangu. Gangy dokonce pořádají i kurzy, aby se negramotní vězni naučili číst a psát.

K tragickému obrazu věznice přispívá i to, že soudy jsou přeplněné a většina vězňů teprve čeká na rozsudek. Může to být i 14 let. Když se Raphael pohyboval po věznici, zjistil také hodně smutnou skutečnost. Policie má údajně kvóty na denní počet zatčených za požívání a obchodování s drogami. To je součást nové strategie boje proti drogám.  A podle verze vězňů, si občas policie svého drogového dealera musí vytvořit a zatkne někoho, komu drogy podstrčí. Takovému člověku potom poradí, aby se přiznal a že za půl roku bude z vězení doma. Lidé s vidinou několikaletého čekání na soud se tak většinou podvolí. Kde je pravda, asi nikdo nezjistí.

Přestože jsou podmínky ve věznici hodně tvrdé, až na výjimečné případy vězni dodržují řád, který si sami vytvořili. Jen extrémní případy si gangy nevyřeší „v rodině“ a takového vzpurného vězně předají do rukou dozorcům, aby nevyvolával neklid mezi ostatními vězni.

Zdroj:

• https://www.netflix.com