Na Netflixu v Česku boduje Zahradníkův rok. Oldřich Kaiser se nemusel učit text. Vše zvládl bravurně beze slov

Film Zahradníkův rok divákům nepolechtá bránici, přesto po zhlédnutí zanechá silnou stopu. Je to životní příběh obyčejného člověka, který nechce nic jiného, než hospodařit na své půdě a žít skromně z toho, co prodá.

Přesto mu ani tak obyčejný a všední způsob života není dopřán, protože si někdo mocný, bohatý a ambiciózní jeho pozemek vyhlédl a chtěl by ho připojit ke svému majetku. Bláhově se domnívá, že za peníze si koupí všechno.

Když zahradník nabídku prezentovanou úsměvným realitním makléřem odmítne, druhá strana o sobě dá vědět z pozice síly, vyhrožování a řetězce nepříjemných událostí, kterým musí zahradník a jeho žena čelit.

A obyčejný člověk, který chce jen dál žít svůj poklidný život ve svém domě a starat se o svůj pozemek, najednou musí čelit síle, nad kterou nemůže vyhrát. Nepřítel má dost prostředků na to, aby si zákony přizpůsobil svým potřebám. Nic nezmůže ani obec, ani místní policie.

Zahradník si tak na úřadech vyslechne jen snůšku právnických frází, kterým ani obyčejný člověk moc nemůže rozumět. Úředníci dělají jen svou práci a nechtějí žádné problémy. Směšné nástroje, které mají k prosazení zákona, jsou jen pro chudé a nevzdělané. Bohatí darebáci mají silnější zbraně.

Starostka je sice vstřícná, ale jen v roli figurky, obecní právník zná zákony, ale na darebáky je krátký. Zahradník tak pokorně obchází úřady, které slibují, že budou konat, ale situace se nelepší.

Už i jindy tichá manželka se ptá, zda se její muž chce nechat zabít, nebo na co to vlastně čeká. Řádění nemá konce a „neznámého“ pachatele nikdo nezastaví. Nikdo nechce konat a nakonec, obec je ráda, že zámek někdo koupil. Nebylo v silách místní samosprávy nemovitost udržovat.

Závěrem je třeba dodat, že to není romantická podívaná, kdy dobro zvítězí nad zlem. Jak víme, v životě to tak většinou nekončí. Skromný hrdina se ani nesnaží silného protivníka přelstít. Nechápe, jak se něco takového vůbec pod dohledem úřadů může dít.

Film je i přesto obohacující. Člověk, kterému je činěna křivda, se nesníží na úroveň svého protivníka. Nenechá se však ani zastrašit nebo koupit. Pokud ještě vůbec takoví lidé existují, je třeba je alespoň odměnit morálním uznáním.

Oldřich Kaiser je ve své roli mlčenlivého zahradníka dokonalý a vzhledem k tomu, že mu manželku hraje skutečná životní partnerka Dáša Vokatá, dvojice působí přirozeně a nenuceně. Po mnoha letech manželství už není třeba slov.