O pohádce, kde diváky už před více než sedmdesáti lety očarovala modrooká Milena Dvorská

Nestárnoucí příběh panovníka, který si říká Já I. a kvůli své ješitnosti vžene do gastronomické krize celé své království, patří s pohádkami Tři oříšky pro Popelku, Pyšná princezna a Princezna se zlatou hvězdou na čele k nejoblíbenějším pohádkovým příběhům, bez kterých si málokdo dokáže představíš vánoční čas.

Jinak sympatický král si to u svých poddaných dost zavařil, když je donutil kvůli své nejmladší dceři Marušce odevzdat jejich zásoby soli. A chvíli mu trvalo, než zjistil, že bez soli to opravdu nejde. Za pravdu Marušce by dnes dali i odborníci na výživu. Se solí se to sice nemá přehánět, ale přece jen se bez ní jen těžko většina lidí dlouhodobě obejde.

Krále si měl původně zahrát František Smolík, kterého si pro tuto roli režisér Bořivoj Zeman představoval. Nakonec však diváky v této roli pobavil Jan Werich, který se vezl na vlně úspěchu filmu Císařův pekař a Pekařův císař (1951). S Werichem se trochu změnil i charakter pohádky a v ději se objevilo více humoru.

Návrat Buriana

Pohádka je zajímavá i tím, že dala šanci zatracenému Vlastovi Burianovi. Sám Werich neměl vůči této herecké legendě úplně čisté svědomí, protože ho bez důkazů odsoudil za spolupráci s Němci během 2. světové války, a tak se za Buriana přimluvil. Král komiků rád roli přijal a jde o jeho jediný film v barvě.

Stydlivka Maruška

Dnes by asi neprošlo, aby vyplašené patnáctileté dítě natáčelo scény, které by mu byly nepříjemné. Milena Dvorská měla patnáct let a začala studovat zdravotní školu v městečku Prostějov, když si ji Werich do role vyhlédl. Děvče během natáčení ubytoval u sebe doma a cítil za ni odpovědnost.

Dvorská byla nejen okouzlující, ale i hodně stydlivá a s přijetím role asi netušila, co všechno ji čeká. Její rybář v podání Vladimíra Ráže byl dospělý muž. Nebyl zrovna nadšený z natáčení s dítětem, a podle toho se choval. Samotný polibek, kterému se Maruška nemohla vyhnout, se natáčel asi desetkrát, protože nezkušené děvče nevědělo, co dělat a intimnost s dospělým mužem jí byla nepříjemná. Ještě větší zlo musela snášet v kostymérně, kde jí vycpávali korzet, protože neměla ještě žádná ňadra. A už vůbec se s tak velkou změnou vzhledu nedokázala před kamerou vyrovnat.

Pohádka se natáčela tři čtvrtě roku, což nebylo zrovna málo. Ale je jasné, že když si třeba princové (Horníček, Kopecký, Lipský) vymohli, že budou snídat víno, protože princové přece nebudou pít vodu, tak se natáčení po pěti lahvích vína muselo přerušit. Zdlouhavá práce se nakonec určitě vyplatila.

Pohádku si připomeneme 24.12. NA  ČT1 odpoledne.