Kvíz: Zavzpomínejte si na oblíbené pohádky a filmy vašeho dětství


Reakce k článku
Podělte se o svou reakciOd Karkulky ke Krasomile a ještě dál
Dětský divák je asi nejčastěji spojován s pohádkou. Ta hraná filmová má u nás poměrně dlouhou tradici. Za úplně první filmovou pohádku můžeme označit ještě němý snímek Svatopluka Innemenna Červená Karkulka (1920). Ta se, společně s titulem Kašpárek kouzelníkem (1927), dnešních dnů nedožila. Mezi první zvukové pohádky můžeme zařadit kritiky nepříliš ceněnou Sněhurku (1933) a Perníkovou chaloupku (1933).
Výrazněji se začala kinematografie na dětské publikum orientovat až po jejím zestátnění, zejména pak v 50. letech, kdy vznikly jedny z nejoblíbenějších a nejreprízovanějších pohádek. Průkopníkem nové filmové pohádky se stala Pyšná princezna (1952) Bořivoje Zemana. Dodnes kraluje žebříčku návštěvnosti, v kinech ji tehdy mělo možnost zhlédnout na 10 milionů diváků. Jen dva roky poté vznikla komediální pohádka Byl jednou jeden král…(1954), kterou opět režíroval Bořivoj Zeman. Další pohádka, tentokrát adaptace divadelní hry, Hrátky s čertem, byla natočena pod taktovkou režiséra Josefa Macha v roce 1956. Roku 1959 natočil svou pohádku i Martin Frič. Jednalo se o dodnes známou Princeznu se zlatou hvězdou, kterou v kině navštívilo 5 milionů diváků.
V dalším desetiletí se pohádek točilo méně. Mnozí tvůrci se díky zrušení cenzury a rozvolnění pravidel obrátili k jiným žánrům. Mezi nejvýraznější díla té doby patří pohádkový muzikál Šíleně smutná princezna (1968), jež obsadil do hlavních rolí tehdy populární zpěváky Václava Neckáře a Helenu Vondráčkovou. Chytlavé písničky obsahovala i televizní Popelka (1969) s Evou Hruškovou a Jiřím Štědroněm v roli hlavního páru. Mnohem známější se však stalo o 4 roky mladší zpracování stejného příběhu Tři oříšky pro Popelku (1973) v německé koprodukci v režii Václava Vorlíčka s Libuší Šafránkovou jakožto Popelkou. Původně se režisérem této pohádky měl stát Jiří Menzel, ten však byl v době, kdy měla pohádka vzniknout, režimně nepohodlný.
V 70. a 80. letech produkce filmových a televizních pohádek opět stoupla. Mezi ty nejznámější se řadí Jak se budí princezny (1977), Princ a Večernice (1978), Honza málem králem (1976), Tři veteráni (1983) či S čerty nejsou žerty (1984). Po roce 1989 zaznamenal úspěch Zdeněk Zelenka s Nesmrtelnou tetou (1994). Oblíbenou zejména svými písničkami se stala pohádka Lotrando a Zubejda (1996) Karla Smyczka. Novodobý úspěch také zaznamenala původně televizní pohádka Jiřího Stracha Anděl Páně (2005), jejíž pokračování Anděl Páně 2 (2016) má na svém kontě milion a čtvrt diváků. Výraznou pohádkou současnosti se stalo Sedmero krkavců (2015) Alice Nellis s Marthou Issovou v roli Bohdanky.
Loutky i rozpohybované kresby se staly výstavní skříní československé kinematografie
A jak na tom byl animovaný film? Tomu se dařilo dobře nejen v minulosti, neboť jeho tvůrci sklízí úspěchy i dnes.
Mezi nejvýraznější představitele animovaného filmu patří Jiří Trnka, který působil v čele studia Bratři v triku založeného v roce 1945. Trnka se stal autorem krátkých kreslených pohádek Zasadil dědek řepu (1945), Zvířátka a Petrovští (1946) nebo Dárek (1946). V roce 1946 však Trnka ze studia odešel a začal se věnovat animaci loutkové. Tak vznikly snímky Špalíček (1947), Císařův Slavík (1948) a celovečerní pohádka Bajaja (1950).
Dalším známým československým animátorem je Karel Zeman. Ten se rovněž věnoval loutkové animaci. Nejprve rozpohyboval skleněné figurky ve snímku Král Lávra (1950), posléze propojil kresbu, loutky a živé herce ve filmech Cesta do pravěku (1954) a Vynález zkázy (1958).
Ve stejném období se ke slovu také dostala Hermína Týrlová, která experimentovala i s méně tradičními materiály, jakými byla například vlna. Její krátký film Uzel na kapesníku (1958) slavil úspěch na filmových festivalech v Cannes a v Locarnu.
Později se mezi úspěšné tvůrce animovaných filmů zařadili i Jan Švankmajer či Michaela Pavlátová. Ti se však dětským animovaným filmům spíše nevěnují. V posledních letech slavilo úspěchy režisérské duo Jan Bubeníček a Denisa Grimmová s pohádkou Myši patří do nebe (2021) nebo Filip Pošivač s filmem Tonda, Slávka a kouzelné světlo (2023).
Dětští diváci zažívali největší filmová dobrodružství v 70. a 80. letech
K významnějšímu rozvoji československého dětského filmu došlo až po druhé světové válce. Prvním celovečerním hraným filmem pro děti se stal snímek Zelená knížka (1948) režiséra Josefa Macha dle předlohy Poplach v kovářské uličce Václava Řezáče. Padesátá léta ale přinesla spíše stagnaci dětské filmové produkce. Zejména zpočátku vznikaly spíše středometrážní snímky, jako např. v roce 1949, kdy byly natočeny filmy Kouzelný míč a Pionýrská abeceda či později Pionýr (1951). Československé rané filmy pro mládež se svými tématy a zaměřením inspirovaly sovětskými dětskými filmy. Koncem desetiletí pak vznikly již zmiňované dobrodružné filmy Karla Zemana kombinující animaci s živými herci.
K navýšení výroby dětských filmů došlo až v samém závěru 50. let. Další rozvoj československé kinematografe věnované dětem podpořil i vznik dětského filmového festivalu ve Zlíně, jehož první ročník se konal v roce 1961. Významným režisérem dětských filmů té doby se stal Milan Vošmik, který samostatně debutoval s filmem Honzíkova cesta (1956). Následovaly snímky Zpívající pudřenka (1959), Anička jde do školy (1962), Táto, sežeň štěně! (1964) a následně 4 na sebe volně navazující dětské detektivky: Volejte Martina (1965), U telefonu Martin (1966), Martin a červené sklíčko (1966) a Martin a devět bláznů (1966).
V 70. a 80. letech na Vošmika navázali další filmaři a filmařky, zejména Drahomíra Reňáková-Králová a Věra Plívová-Šimková, které spolu velmi často tvořily tvůrčí tandem. Samostatně Reňáková-Králová natočila fantaskní komedii Kam doskáče ranní ptáče (1987) nebo Království za kytaru (1989), společně s Plívovou-Šimkovou pracovaly na filmech Mrkáček Čiko (1982) nebo Tony, tobě přeskočilo (1968). Věra Plívová-Šimková je pak podepsána pod legendárními filmy jako Přijela k nám pouť (1973), Jak se točí Rozmarýny (1977) nebo Krakonoš a lyžníci (1980).

Rodinným komediím se věnovala Marie Poledňáková. Kdo by neznal Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978) s Tomášem Holým v hlavní roli, nebo „komedii století“ S tebou mě baví svět (1982)? K filmům a seriálům pro děti a mládež si odskočil i Václav Vorlíček filmem Případ Lupínek (1960) nebo Dívka na koštěti (1971) a následně seriály Arabela (1980) nebo Létající Čestmír (1983). Úspěšná byla i spolupráce režiséra Jindřicha Poláka a scenáristy Oty Hofmana ve filmech Lucie, postrach ulice a pokračování …a zase ta Lucie! (oba 1983), Chobotnice z II. patra a Veselé Vánoce přejí chobotnice (oba 1986) nebo Pan Tau (1988).
Po roce 1989 došlo k výraznému snížení filmové produkce pro dětského diváka. Klasických dětských filmů, jaké známe z doby předrevoluční, dnes příliš nevzniká. Zato filmové pohádky se vyrábějí stále ve velkém množství. Bohužel, jen málokterým se podaří zazářit a prosadit se natolik, jako tomu bylo u jejich starších konkurentů.
Kvíz
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci