Vyzkoušejte si kvíz: Pohádky socialismu a jejich budovatelské poselství

Pohádky za socialismu jako oslava tehdejšího režimu

Filmové pohádky dlouho v české kinematografii neslavily mnoho úspěchu. Vše se změnilo až s příchodem 50. let, dobou, kdy vládnula pevnou rukou levice. Pohádky se staly součástí budovatelského nadšení, podobně jako většina filmových počinů té doby. Nejde si nevšimnout hned několika vypovídajících prvků, které zahrnují sborový zpěv či oslavu rukodělné práce. Aristokraté jsou ukazováni jako přežitek a kladnými postavami se stanou pouze ve chvíli, kdy se chovají jako obyčejní lidé dělnické třídy. Vzpomeňte si například na krále Miroslava z pohádky Pyšná princezna, který hned v úvodu pronáší rým, jenž v sobě odráží tehdejší budovatelské myšlenky režimu: „Ale večer ještě není, zatím zpívejte ke své práci každodenní.“ Padouši v pohádkách jsou zase vyobrazováni jako špatní rádcové či podvodní krčmáři. 

Socialistické motivy opěvující budovatelské principy

Neznamená to, že by se podobné motivy v pohádkách neobjevovaly i dříve, vlivem režimu jsou ale charakteristické rysy ještě více umocněny. Tyto motivy jsou v pohádkách vidět dlouhodobě. Mladí a neznalí princové se musí zapojit do běžné práce a přijít do kontaktu s běžným lidem, díky čemuž zmoudří a naberou potřebné zkušenosti a ten správný pohled na život. Jedině díky tomuto křestu se z nich mohou v budoucnu stát moudří vladaři. Princ v mnohých pohádkách často vystupuje v přestrojení, v němž navštíví prostý lid v podobě obyčejného chasníka. Jen málokdy tyto pohádky pracují s motivem, kdy by se nižší vrstva přibližovala šlechtě, ve většině případů je tomu právě naopak.

80. léta

Pak přichází 80. léta a společně s nimi éra pozdní normalizace. A jak tomu už v české kinematografii je, násilné potlačení Pražského jara se pomalu, ale jistě objevuje jako symbol i v českých pohádkách. Najednou se nádech pohádek prudce mění. Zatímco v předcházející éře byl jako padouch označen vždy feudál, imperialista nebo nacista, v pozdější době se pohádky staly jakousi metaforou, která ubíhala poněkud jiným směrem. Jsme to právě my, obyčejní lidé, kteří se stávají součástí začarovaného a zchudlého království nebo zkorumpovaného království. Z této éry můžeme všichni znát pohádku Tři veteráni nebo S čerty nejsou žerty.

Pohádka byla vždy vnímána jako únik od reality, naděje a víra, že jednou se zlo v dobro obrátí a českému národu se povede lépe. V 50. letech se děj pohádek ubíral směrem k nastupujícímu socialismu, v 80. letech tomu bylo spíše naopak. Tehdy národ vzhlížel ke kýženému zániku tohoto neprosperujícího a nesvobodného režimu. Pohádky neměly vždy odrážet realitu, většinou ale přinášely světy, které oslavovaly lepší zítřky. Možná právě díky této skutečnosti je možné pro jejich naivní představy pohádky z té doby sledovat i dnes. Minimálně ta generace, která na nich vyrostla a vlastně nic jiného neznala. Patříte také do zlaté éry dětí této doby? Své znalosti z české kinematografie z dob socialismu si můžete prověřit v následujícím kvízu.

Pohádky z dob socialismu bezesporu patří mezi české klasiky, do nichž tehdejší režim vštípil svou ideu a do jisté míry až lidskou naivitu. Nemají ale pohádky nakonec přesně takové být?