Kvíz: Nejlepší pohádkou je S čerty nejsou žerty. Na záda jí však dýchají americké i japonské animované hity
Ačkoliv první filmové pohádky spatřily v tehdejším Československu světlo světa již ve dvacátých a třicátých letech minulého století, nedochovaly se a českou pohádkovou tradici začaly budovat až snímky z let padesátých. Tehdy na plátna kin vstoupilo několik dodnes oblíbených pohádkových filmů, jejichž jména znají jistě i dnešní děti. Každý si určitě vybaví snímky jako Princezna se zlatou hvězdou (1959), Byl jednou jeden král (1954) anebo první úspěšnou celovečerní pohádku Pyšná princezna (1952), která dlouhá léta představovala jakýsi předobraz, na jehož základě vznikaly další pohádkové filmy minulého století.
Srdce českých diváků si však nezískaly pouze pohádky domácí, ale i ty zahraniční, zejména animované. Budeme-li pátrat po těch divácky nejpopulárnějších, zjistíme, že například v první desítce nejlépe hodnocených pohádek na ČSFD těm českým zdárně konkurují animované pohádky z USA i Japonska.
10. Hledá se Nemo (2003)
Poslední příčku v pomyslné desítce obsadil humorný animovaný snímek sledující putování rybky Merlina za svým synem, šestiletým nebojácným Nemem, kterého jednoho dne v oceánu ulovil potápěč a odvezl si ho do svého akvária. Snímek z roku 2003, který natočil Andrew Stanton společně s Lee Unkrichem, obdržel Oscara za nejlepší animovaný film. V roce 2008 obsadil 10. pozici v žebříčku Amerického filmového institutu nejlepších animovaných filmů a o něco později byl v kinech uveden ve 3D verzi.
9. Tři oříšky pro Popelku (1973)
Při zmínce pohádky režiséra Václava Vorlíčka si snad každý vybaví vánoční atmosféru. Zimní pohádku, ve které se hlavní role Popelky zhostila Libuše Šafránková a role prince Pavel Trávníček, napsal dramatik, spisovatel a bývalý ředitel Divadla na Vinohradech František Pavlíček. Pavlíček se pro své postoje během Pražského jara československému normalizačnímu režimu znelíbil, a proto bylo autorství scénáře pohádky při jejím uvedení připisováno dramaturgyni Československé televize Bohumile Zelenkové.
Značná část pohádky se natáčela během zimy na Šumavě a tamní drsné počasí nejednou filmařům jejich práci zkomplikovalo. Populárními se díky pohádce stali nejen herci lidští, ale i ti zvířeci, např. holoubci, kůň Jurášek či sova Rozárka. Právě na adresu Rozárky zapůjčené z německého cirkusu režisér Vorlíček uvedl:
Je to snad nejtalentovanější němý tvor, který ve filmu účinkuje. Hraje nádherně očima, dorozumívá se s Popelkou přivíráním víček, dovede vystihnout pravou chvíli, kdy má mrknout nebo nemrknout, jako by dokonale porozuměla koncepci režiséra.
8. Jak vycvičit draka (2010)
Co se stane, když se mladý vikinský drakobijec se svým dračím nepřítelem naopak spřátelí? Děj filmu, který vznikl na motivy stejnojmenné knihy v dílnách animačního studia DreamWorks, se odehrává v dobách, kdy svět byl divoký a obývali jej Vikingové, kteří si museli své místo na zemi před ohrožujícími draky střežit násilím. Až mladý Škyťák, syn náčelníka, svým krajanům ukáže, že existují i jiné možnosti.
Snímek režisérů Chrise Sanderse a Deana DeBloise získal nominaci na Oscara v kategorii za nejlepší animovaný film a nejlepší původní hudbu. V roce 2023 studio Universal Pictures dokonce oznámilo, že plánuje natočit remake této pohádky, a to tentokrát v hrané podobě.
7. Čarodějův učeň (1977)
Karel Zeman je znám jako režisér filmů Cesta do pravěku (1955) nebo Vynález zkázy (1958), které kombinují hraný film s animovanými prvky. V roce 1977 se však Zeman vrátil k animované tvorbě pohádkovým hororem Čarodějův učeň, který představuje jediného českého animovaného zástupce umístěného v tomto pomyslném žebříčku nejlepších pohádek.
Poetický, ale zároveň i velice ponurý snímek vznikl na motivy knihy Němce Otfrieda Preußlera, která vypráví původní pověst z Horní Lužice. Hlavní postavou příběhu je osiřelý Krabat, který se spolu s dalšími učí na čaroděje v mlýně u kouzelnického mistra. Krabat však poruší pravidlo starého kouzelníka a zamiluje se. Jeho milá pak musí čelit černé magii a Krabata ze spárů čaroděje vysvobodit. Režisér získal za film animovaný pomocí ploškové a trojrozměrné animace zvláštní uznání poroty na Zlínském filmovém festivalu.
6. Sněhurka a sedm trpaslíků (1937)
Klasika od Disneyho, první celovečerní animovaný film tohoto studia, který nastartoval dráhu řady dalších animovaných adaptací klasických pohádek. Tím vším je Sněhurka a sedm trpaslíků. Děj pohádky režiséra Davida Handa není nijak překvapivý, neboť vypráví příběh klasiky bratří Grimmů. Přidává však pohádce humor a specifické kouzlo prolnuté do barev, písní a precizní animace. Na jejím úspěchu se mimo jiné podílel i postup zvaný rotoskopie – předobrazem animovaných postav se staly scény natočené se skutečnými herci, díky čemuž pohyby postav působí velice realisticky.
5. Lví král (1994)
V roce 1994 vstoupil do kin další film ze studia Walta Disneyho, tentokrát pod taktovkou režisérů Rogera Allerse a Roba Minkoffa, Lví král. Ten pak v následujícím roce získal hned dva Oscary, a to za nejlepší původní scénář a za píseň Can you feel the love tonight.
Snímek vypráví příběh lvíčka Simby, následovníka trůnu v říši lvů, jehož otec zemře rukou svého bratra, který si sám dělá na trůn zálusk. Mladý Simba se musí nejen vyrovnat se ztrátou otce, ale i s pocitem viny, který si s touto ztrátou spojuje, dospět a postavit se svému strýci, jenž lví říši ovládl.
4. Cesta do fantazie (2001)
Japonský režisér Hajao Mijazaki v dobrodružném příběhu sleduje výpravu desetileté dívky Čihiro do fantastické říše, aby vysvobodila své rodiče z prokletí. Její cesta je protknutá nejrůznějšími zkouškami, během nichž se Čihiro mění a dospívá.
Snímek se stal kasovním trhákem nejen v Japonsku, ale oblíbili si jej i zahraniční diváci. V USA byl v roce 2003 oceněn Oscarem za nejlepší animovaný film.
3. Princezna Mononoke (1997)
Bronzovou pozici ve zmiňovaném žebříčku obsadil další film od japonského režiséra Mijazakiho. Mladý bojovník Ašitaka se vydává do nitra říše Velkého lesního ducha, aby nalezl lék na své prokletí. Po cestě potkává dívku San, princeznu Mononoke, kterou vychovali vlci. Příběh, který s sebou nese i silné environmentální poselství, sleduje boj mezi civilizací a přírodou, lidmi a lesními bohy.
Film, respektive jeho hudební složka, nese i českou stopu. Oficiální soundtrack skladeb, které pro film složil Mijazakiho dvorní skladatel Džó Hisaiši, včetně prodloužených symfonických verzí některých písní, nahrála v Rudolfinu Česká filharmonie.
2. Byl jednou jeden král... (1954)
Mám tě ráda jako sůl,
odpoví princezna Maruška svému otci a zpečetí tím nevědomky svůj další osud. Poněkud ješitný a bláznivý král Já I. se totiž chtěl na základě odpovědí na otázku, jak ho mají rády, rozhodnout, které ze svých tří dcer předá vládu nad královstvím. Maruščina přímočará odpověď ho ovšem natolik urazí, že svou dceru vyžene ze zámku a nakáže zničit veškerou sůl v celém království. Jediný, kdo se tomuto nařízení postaví, je vdova Kubátová a králi až postupně dochází, co svým nerozvážným rozkazem způsobil.
Režisér Bořivoj Zeman do předních rolí své humoristické pohádky obsadil Jana Wericha, Milenu Dvorskou, Vlastu Buriana či Irenu Kačírkovou. Obsazování komiků do hlavních rolí a komediálních režisérů na režisérskou stoličku se následně stalo typickým rysem českých pohádek.
1. S čerty nejsou žerty (1984)
Vítězství v žebříčku patří pohádce Hynka Bočana, která byla volně inspirována příběhem Čertův švagr Boženy Němcové. Hamižná zámecká kuchařka Dorota Máchalová si dělá zálusk na bohatý mlýn, mlynáře utancuje k smrti a jeho syna Petra vyžene. Vládce pekla Lucifer už odmítá snášet její hříchy, a tak vyšle čerta Janka, aby mu ji přinesl. Jenže Dorota má pro strach uděláno a nehodlá se jen tak lehce vzdát. A tak nastává kolotoč událostí, při nichž se Petr s Jankem spřátelí a spojí své síly.
Pohádka si pro své odkazy na jiné filmy (např. Fanfán Tulipán) a humor získala dětské i dospělé diváky. Zlidověly nejen některé z hlášek, ale známými se staly i písničky Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka Větře, větříčku a Ta naše hospoda.
Nenašli jste v žebříčku svou nejoblíbenější pohádku? Nezoufejte. Vždyť všechna hodnocení jsou vysoce subjektivní a každý film si svého diváka najde. Důležité je, že Vám ta Vaše dělá radost a vykouzlí úsměv na tváři. Tak na co čekáte, jděte si ji pustit!