Hrbáč: Další porce romantiky z doby Ludvíka XIV. okořeněná pomstou

Hrbáč: Další porce romantiky z doby Ludvíka XIV. okořeněná pomstou
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Režisér André Hunebelle režíruje toto strhující historické dovádění s patřičnou dávkou komických prvků. Ve filmu hraje Jean Marais, herec, který se nechal krok za krokem vést k úspěchu svým celoživotním přítelem a mentorem Jeanem Cocteau, jehož přičiněním se z něj stala herecká hvězda.

Film je první spoluprací Maraise a Hunebella. V následujících letech se potkali u práce ještě mnohokrát a mezi nejslavnější díla patří tři filmy s Fantomasem. Tam se objevil také komik Bourvil, který byl až do objevení Louise de Funèse nejoblíbenějším komickým hercem v zemi.

Film Hrbáč je sice z dnešního moderního pohledu trochu škrobený a v pomalém tempu, ale dodnes si zachoval hodně ze svého kouzla. Působivá výprava a kostýmy mu dodávají punc bohaté dobové produkce. Hrbáč se dočkal také nového provedení v roce 1997 s Danielem Auteuilem. Nový film je natočený ve svižnějším tempu, ale postrádá něco z dobové atmosféry, kterou má starší film.

Po velkém úspěchu Hrbáče se hned režisér vrhl do natáčení dalšího filmu Kapitán, kam opět obsadil Jeana Maraise.

O filmu

Vláda Ludvíka XIV. má své nejlepší roky už za sebou a záletný princ Philippe de Gonzague se rozhodne zavraždit svého bratrance Philippe de Nevers, aby se zmocnil jeho ženy Isabelle de Caylus a majetku. První pokus o zabití selže, ale podruhé je Philippe de Nevers zabit. Než zemře, svěří dceru Auroru do rukou Lagardéra a jeho sluhy.

O sedmnáct let později se Lagardér rozhodne vrátit Auroru její matce a pomstít smrt jejího otce.

Zajímavosti:

I když byl film převážně francouzský, premiéru měl nejdříve v listopadu 1959 v Německu, odkud pocházela představitelka Aurory de Nevers, mladá německá herečka Sabine Sesselmann. V prosinci 1959 byl film uveden v Itálii a až v lednu 1960 proběhla slavnostní premiéra v Paříži. Ve Francii byl film za rok 1960 nejúspěšnějším titulem z domácí tvorby a v kinech jej vidělo bezmála šest miliónů diváků.

Film byl natočen podle stejnojmenné knihy Paula Févala. V roce 1959 šlo o již pátou filmovou verzi tohoto příběhu, kterou pak v roce 1997 následovala verze šestá.

Film se natáčel od května do července 1959 ve studiích společnosti Gaumont v Saint-Maurice na jižním předměstí Paříže, exteriérové scény byly pořízeny na zámku Pierrefonds severně od Paříže a sekvence z tržiště ve španělské Segovii byly natočeny ve Villefranche-de-Conflent na hranicích se Španělskem.

Zdroje článku: