Hrál v nejžhavější scéně českého filmu z roku 1966. Josef Somr se stal hercem jen proto, že šel kolem JAMU
Reakce k článku
Podělte se o svou reakciUčil se dobře, a tak šel na gymnázium. Ani potom neměl úplně jasno v tom, co by chtěl dělat. Úplně náhodou, při jedné návštěvě Brna, šel s kamarádem kolem budovy JAMU, kde bylo oznámení, že se v září budou konat dodatečné přijímací zkoušky ke studiu. Kamarád jen tak prohodil, jestli to nechce zkusit, a on ke zkouškám z legrace šel. Sám nepochopil, jak mohl uspět. Sice trochu ochotničil, ale nikdy nepomyslel na to, že by se herectvím mohl živit.
Rodina byla jeho volbou pohoršená. Nikdo nechtěl mít doma komedianta. Jen strýček, katolický farář, měl pro jeho volbu pochopení. Herectví a promlouvání k lidem považoval za krásné poslání. Ale otec se zatvrdil a nikdy nepřišel ani na jedno jeho představení.
Pro Josefa Somra bylo studium doslova otevřením cesty k herectví a začal poznávat divadlo a dovzdělávat se v hudbě, literatuře a dalších oborech. Stále měl pocit, že je prostý venkovan a že to na něm každý pozná. To ho nutilo na sobě hodně pracovat, ale nakonec byl právě pro role vesnických mužů hodně obsazován a dokázal je skvěle ztvárnit. Byl mu blízký jejich humor a charaktery, a proto je dokázal ztvárnit přesvědčivě a přirozeně.
Studium na škole dokončil v roce 1956 a šel na zkušenou do divadel v Českém Těšíně, tři roky byl v Brně a potom v Pardubicích.
Svou první filmovou roli dostal v roce 1964 v psychologickém filmu Obžalovaný, kde měl roli lékaře. Jeho čas přišel o dva roky později, kdy získal roli výpravčího Hubičky ve filmu Ostře sledované vlaky. Tam mohl zúročit vše, co jako syn železničáře pochytil, když chodil za otcem na vlakové nádraží. Věděl, jak se v takovém prostředí pohybovat, a hrál naprosto přirozeně. Navíc jeho lehce erotická scéna s razítkováním holé zadnice Jitky Zelenohorské vstoupila do historie. A moc nechybělo a mohl razítkovat pozadí mnohem známější dámy, leč Jana Brejchová právě kvůli této scéně nabízenou roli odmítla.
Film mu pomohl k angažmá v Činoherním klubu v Praze, kde si ho vyhlédl Jan Kačer. V roce 1978 potom přišla nabídka do ND, kde zůstal 23 let. Začaly ho trápit zdravotní problémy a ani změny v divadle se mu nelíbily. Divadelní kariéru uzavřel stylově Maryšou, což bylo i jeho první ochotnické představení.
Dál se k divadlu vracel na volné noze a hodně se věnoval rozhlasu, kde byl pro svůj příjemný a znělý hlas velmi žádaný.
Silnou stopu zanechal i ve filmu, kde dostal příležitost i ve velmi ceněných a oblíbených filmech. Objevil se v titulech jako Soukromá vichřice, Vražda v hotelu Excelsior, Smrt černého krále, Petrolejové lampy, Babička, Páni kluci, Léto s kovbojem, Dým bramborové natě, Což takhle dát si špenát, Deváté srdce, Pozor, vizita!. Lidé si ho nejčastěji spojuji s rolí profesora ve filmové sérii Básníci a také s postavou Serváce ve Třech veteránech. Malou, ale zapamatovatelnou roli si zahrál v komedii Slavnosti sněženek, kde dbal na bezpečnost na cestách a opilým vesničanům vypustil duše kol a sebral ventilky. Objevil se také v často reprízovaných snímcích Fešák Hubert, Vesničko má středisková, Černí baroni a v řadě dalších.
Velkou část života žil na Vinohradech v Praze. Poslední chvíle strávil v sanatoriu na Příbramsku.
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci- csfd.cz,
- encyklopedie.praha2.cz,
- Autorský text