Hoří, má panenko: Poslední český film Miloše Formana byl ve své době označený jako hanobení prostého člověka
Reakce k článku
Podělte se o svou reakciZdánlivě veselá událost, jakou je hasičský bál, opepřená hledáním královny krásy, vyústila v tragikomický příběh vykradené tomboly, vyhořelé chalupy a nesmyslné sbírky bezcenných lístků jako ukázky sounáležitosti, která však vyzněla jako vrchol pokrytectví.
Snímek patřící k vrcholným dílům české nové vlny zčásti financoval italský producent Carlo Ponti. Zámožný zahraniční investor však nebyl s filmem spokojený a považoval ho stejně jako kritici za urážlivý a morálně nepřijatelný. Jeho rozhorčení bylo tak velké, že hledal způsob, jak získat investované peníze zpět. To se mu nakonec povedlo, protože našel technický požadavek, který nebyl dodržený. Film měl mít metráž 2400 metrů, která nebyla splněna. Osmdesát tisíc dolarů chtěl Filmexport vymáhat po Formanovi. Naštěstí se našli francouzští filmaři, kteří Pontiho podíl odkoupili a získali k filmu mezinárodní práva, což se jim vyplatilo.
Film se v tehdejších politických kruzích nesetkal s pochopením. I pro ně byl nelaskavý humor, který se táhne celým filmem, zlý a urážející. Bouřili se i hasiči (tehdy požárníci), kteří se cítili zesměšnění. To vedlo k tomu, že byl film postupně úplně stažený z české distribuce a skončil v trezoru. Díky francouzskému spoluvlastnictví se však film dostal do celého světa.
A jak to vlastně vše bylo?
Carlo Ponti viděl film Lásky jedné plavovlásky a nabídl tvůrčí trojici Jaroslavu Papouškovi, Ivanu Passerovi a Miloši Formanovi finanční příspěvek na film, který se měl jmenovat Američané přicházejí. Mělo jít o posledního divokého medvěda žijícího ve Vysokých Tatrách, který byl už tak starý, že se předpokládalo, že brzy zemře přirozenou smrtí. To mu však nemělo být dopřáno a někoho napadlo, že by se za valuty mohl západním lovcům prodat odstřel.
Ponty dokonce trojici mužů pozval do Itálie a dal jim k dispozici anglického scénáristu, který měl snímek vyladit do vkusu západních diváků. Psaní ale trochu drhlo a nakonec zůstal scénář nedopsaný a Forman se s přáteli vrátil domů.
Na řadu přišel další scénář, úplně jiný. Mělo jít o příběh vojenského dezertéra žijícího v podzemí. Trojice odjela tvořit do Krkonoš, ale ani pobyt na oblíbeném místě jejich tvůrčí myšlenky nevylepšil. Psaní moc dobře nešlo. Tedy do okamžiku, než uviděli plakát na hasičský bál. Tam nemohli chybět a úmysl byl čistě osobní. Popít, pobavit se, najít si nové přátele. Součástí lidové veselice byla i tombola a soutěž o královnu krásy.
Atmosféra události je tak uchvátila, že celé následující dva dny nemluvili o ničem jiném a vzpomínali na různé další detaily z večera. Jak Miloš Forman vzpomínal, scénář se psal sám. Za šest týdnů, kdy chodili pro inspiraci do hospůdky, kde se hasiči scházeli, bylo hotovo. Ze střípků jejich vyprávění vznikl ucelený příběh, který se samozřejmě nikdy nestal, ale o některých událostech hasiči tvrdili, že je zažili.
A opět se ozval Carlo Ponti s nabídkou 80 tisíc dolarů. Tvůrci tak mohli film natočit na kvalitní barevný materiál ze Západu. A ještě zůstalo na vozík pro kameru s jeřábem, aby tanečníci nezakopávali o natažené kabely.
Natáčelo se sedm týdnů ve Vrchlabí. Pro místní hasiče i obyvatele to byla zajímavá zkušenost. Z fabriky běželi hned na natáčení, které končilo pozdě v noci. Forman už tradičně neherce nezatěžoval scénářem a jednoduše jim předvedl, co mají dělat a říkat. Tak podle něj docílil větší autentičnosti postav.
Nejvýraznější postavy
Z „kolektivní frašky“, jak děj Forman označil, vyčnívají tři postavy. První je strážce tomboly Josef, který na sebe bere vinu i hanbu za manželku, která ukradla z tomboly tlačenku. (Kradli přece všichni, tak proč by si ona také nepřilepšila!)
Další symbolickou postavou je emeritní předseda hasičského sboru, který má dostat pozlacenou sekerku za dlouholetou službu. Jenže kazeta je prázdná a sekera ukradená. Nejhůře však dopadl děda Havelka, kterému vyhořela chalupa a zůstal jen v prádle. Celý zmatený odmítal lístky do vykradené tomboly, které mu ostatní dávali místo skutečné pomoci.
Carlo Ponti chtěl film oživit lechtivými scénami
Během natáčení se ukázal Pontiho člověk a chtěl do filmu erotiku, to však Forman nechtěl, protože by to nabouralo hlavní téma filmu. A protože šlo vlastně jen o jednu událost, nechtěl ani uměle film natahovat. Zůstal tak jen na jedenasedmdesáti minutách. Právě to byl později důvod nespokojenosti italského producenta.
Film byl v roce 2012 digitálně restaurován a na obrazovky se vrací 2. 11. na ČT1 v odpoledním vysílání.
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci- filmovyprehled.cz,
- Tajemství slavných filmů, Pavel Taussig, Empresa Media, ISBN 978-80-88207-20-7,
- Autorský text