Hačikó - příběh psa (2009): Skutečný příběh o oddanosti psa

Legenda Hačikó

Je rok 1923 a japonský profesor Eizaburo Ueno už pár let učí na zemědělské univerzitě v Tokyu. Je známý svou láskou k přírodě a ke zvířatům. Netají se své oblibě plemeni psů Akita Inu a jednoho dne si domu přináší již odrostlé štěně z nedaleké farmy - Hačika. Ten se brzy stane členem rodiny a se svým pánem tráví každou volnou chvíli. Profesor si Hačika zamiluje a chová se k němu jako ke svému synovi. Stává se z nich nerozlučná dvojka. Hačikó každý den doprovází svého pána na cestě do práce a odpoledne opět vyčkává na nádraží, aby ho přivítal. Když se pán jednoho dne z práce nevrátí,  jeho věrný pes na něj nikdy nepřestane čekat.      

Symbol věrnosti a oddanosti

V roce 1932 napsal japonský novinář o oddaném psovi článek a brzy se Hačikó stal slavným po celém Japonsku. Lidé mu začali říkat Hačikó - věrný pes a o dva roky později mu vystavěli na vlakovém nádraží Shibuya bronzovou sochu, kam léta chodil každé ráno a večer čekat svého zesnulého pána. K jeho soše mu lidé z celé země začali nosit pamlsky. 8. března 1935 ve věku 12ti let Hačikó zahynul v nedaleké ulici poblíž nádraží. Od té doby ho Japonci nepřestávají uctívat. Zeď nádraží Shibuya zdobí krásné mozaikové dílo Hačika, ve městě Odate, kde se Hačikó narodil, vzniklo muzeum v Japonsku oblíbené psí rasy Akita Inu, a vedle hrobky svého majitele má Hačikó svůj pomník. Během 2. světové války byla socha slavného psa roztavena a použita pro munici. Po válce byl roku 1948 milovaný pes opět zvěčněn a bronzová socha na shibuyském nádraží stojí dodnes.   

Okolnosti v americkém filmu s Richardem Geerem v hlavní roli jsou pozměněny, ale hloubka dojemného příběhu zůstává. Příběh věrnosti a lásky tak dojímá lidi po celém světě.