Filmy o autismu: Tvrdá realita a možnost vidět svět jinak

Filmy o autismu: Tvrdá realita a možnost vidět svět jinak

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Chování a projevy každého jedince s poruchou autistického spektra jsou různorodé, a proto i filmy o autismu nabízí odlišné pohledy na tuto diagnózu. Nahlédněte s námi do trochu “jiného” světa, ve kterém se jinakost stává normou.
Obsah článku
  1. Děti úplňku
  2. Autismus jako dar
  3. Normální autistický film
  4. Dům

Děti úplňku

Dokument sleduje situaci čtyř rodin s různě starými autistickými dětmi. Cílem filmu je ukázat nepřikrášlenou realitu autistického světa, než kterou známe například z některých amerických filmů. Film představuje příběhy dětí s nízkofunkčním autismem, jeho nejtěžší formou, kdy rodiny často neřeší nic jiného, než jak přežít do druhého dne. 

Autismus jako dar

Studentský film na příběhu česko-venezuelské rodiny ukazuje, jak lze autismus vnímat jako příležitost k poznání a seberozvoji. Tvůrčí přístup k devítiletému Ángelovi, kdy se rodiče s dobrovolníky nechávají vtáhnout do jeho světa a spoluprožívají Ángelovy emoce, přináší důležitou otázku: Kdo vlastně pomáhá komu?

Normální autistický film

Na příbězích pěti dětí vidíme různorodou podobu autismu. Přičemž autor snímku neukazuje autismus jako chorobu, ale vyzývá k vnímaní diagnózy jako příležitosti nazírat na svět jinak, než je běžné a obvyklé. 

Dům

Dokumentární film se odehrává ve velkém domě uprostřed francouzského pohoří Cévennes. Vzniklo zde komunitní centrum, které pomáhá mladým autistům k osamostatnění a začlenění do společnosti. V domě žije sedm mladých lidí na prahu dospělosti, a spolu s pomocníky naplňují dny obstaráváním každodenních činností. Film metodou pozorování sleduje fungování této komunity při domácích pracích a denních rituálech. Autorka filmu Judith Auffray nechává protagonisty vyprávět skrze činnosti a opakující se momenty.

“Kamera mi umožnila dostat se blíž k těm, kterým vadilo, když se na ně někdo přímo díval,” uvádí Auffray pro festival Ji.hlava. “Díky kameře jsem s nimi nebyla v přímé interakci, ale zároveň jsem jim byla velmi blízko. S kamerou jsem do centra zapadla jako součást kulis.” Francouzská dokumentaristka se stala pro obyvatelé domu důvěrnou osobou. Aby to dokázala, musela si vše kolem vzniku filmu, včetně zvuku a střihu, obstarat sama. Její celovečerní prvotina byla oceněna za lidský přístup a důvěru, kterou si u aktérů získala.   

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře