Filmové putování po krásách české vlasti: Vesnička Postranice byla středisková jen ve filmu a ani holubník tam nenajdete

Filmové putování po krásách české vlasti: Vesnička Postranice byla středisková jen ve filmu a ani holubník tam nenajdete
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Vesnice Křečovice se ve filmu Jiřího Menzela Vesničko má středisková proměnila v domov ušatého Otíka, ale filmové turistice unikla. Není tam nic, co by slavnou komedii připomínalo. Krásný holubník, který měl Otík na dvorku u své chaloupky, byl přivezený pouze pro účely natáčení a filmaři si ho zase odvezli.

Dokonce ani studna, kterou si prohlíželi zájemci o koupi chalupy, nebyla pravá. Šlo o kulisu, aby mohla být ve filmu scénka se slintavkou. Marně byste hledali u domku za hřbitovní zdí, kde se na sedmém schodu chladilo pivo, chloubu pana Pávka – králíkárnu. Terasa u domku je dnes zastřešená.

Kino, kam byl posílán Otík, aby jeho chaloupka mohla být útočištěm pro milence, ve vesnici nikdy nebylo. Hospoda, kde neměli chlapi „lejt to pivo z oken“, už je dávno zavřená a na rozdíl od jiných vesnic, které jsou zvěčněné ve filmech, Místní obyvatelé zvou turisty spíše na Památník Josefa Suka, který je v domku, kde se významný hudební skladatel narodil a velkou část života bydlel. Ve filmu Vesničko má středisková zazněla Sukova Serenáda pro smyčce a orchestr.

Oblíbená komedie vznikla vlastně náhodou. Na Barrandově zjistili, že byl omylem dvakrát vyplacený honorář za námět k filmu Na samotě u lesa. Nabídli tedy Zdeňkovi Svěrákovi, aby napsal rychle nezávazný text, aby se vyřešil přeplatek za námět. Jenže Zdeněk Svěrák se do textu tak opřel, že jeho „náhražkový“ text se zalíbil Jiřímu Menzelovi natolik, že si vynutil celý scénář.

A rozhodně se to vyplatilo. Do kina si na Otíka, pana Pávka a doktora Skružného vyšlo čtyři a půl milionu lidí a úspěch sklízela komedie i v zahraničí. Jen občas se objevila poznámka, že film neodpovídá realitě a poměry ve filmové vesnici jsou silně zidealizované.

Drobné výhrady měli i na Ústředním ředitelství Československého filmu. Nelíbilo se jim obsazení Otíka maďarským hercem, protože  se mohl vybrat méně známý český herec. Ředitel Dřevoplechu neměl jezdit v Tatře 603, ale vhodnější byla Volha. Potulný malíř (Zdeněk Svěrák) nevhodně zmínil ve filmu „papaláše“, což nebyl moc populární výraz, a tak místo papalášů přijeli „páni z Prahy“.

Zatímco z Jánose Bána byl Zdeněk Svěrák nadšený, Marián Labuda se mu vůbec nezamlouval a dával mu to najevo. Pávka si představoval jako urostlého muže a sám by roli nabídl Nárožnému. Jenže Menzel si prosadil Labudu. V minulosti s ním pracoval a byl nadmíru spokojený. Navíc Marian Labuda uměl velmi dobře česky, což ocenila celá řada režisérů. Jen kvůli pracovní vytíženosti musel odmítnout třeba roli ředitele ve filmu Obecná škola nebo právníka v komedii Dědictví aneb Kurvahošigutntag.

Obsazení Vesničky vylepšila i Milada Ježková a její věta: „Otík je momentálně zaostalý.“ Původně si Otíkovu tetu měla zahrát Stella Zázvorková, ale režisér si nakonec vzpomněl na neherečku. Svěrák byl rád, protože už ji znal z filmu Kulový blesk.

Zdroje článku:
  • Tajemství slavných filmů, Pavel Taussig, Empresa Media, ISBN 978-80-88207-20-7,
  • Autorský text