Detektivky českých tvůrců byly na výsluní i v dobách normalizace

Detektivky českých tvůrců byly na výsluní i v dobách normalizace

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Filmové příběhy pátrající po zločincích si udržely své diváky i po roce 1968. Aby režisérům nevznikly problémy se schválením natočeného filmu, museli postupovat velice obezřetně. Někteří to vyřešili tak, že film oprostili od sebemenšího náznaku politiky, neexperimentovali a dodržovali zavedené postupy.

Jen v letech 1970 až 1982 vzniklo přes padesát kriminálních filmů. Mnoho z nich však ničím nevynikalo. Byly to filmy snadno zaměnitelné a zapomenutelné. Barrandov však musel plnit plány a vyprodukovat dané počty filmů, a tak se na kvalitu tak moc nehledělo.

Přesto i v této době vznikly opravdu kvalitní a divácky úspěšné filmy, na které se do kina hrnuly davy lidí. Obzvlášť velký úspěch sklízely detektivní komedie a parodie. Z těch nejznámějších jsou dodnes oblíbené například Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970, ve vysílání na TV Prima), Partie krásného dragouna (1970, k vidění na Voyo) a Adéla ještě nevečeřela (1977, k vidění na Netflixu, Voyo a prima+). A tyto filmy samozřejmě přinesly novou vlnu oblíbených herců, jakým byl například Jaroslav Marvan.

Ani Petr Schulhoff se nenechal cenzurou odradit a natáčel dál. Z jeho filmů upoutal pozornost snímek Vím, že jsi vrah… s Eduardem Cupákem a Jaroslavem Moučkou z roku 1971 o muži, který ze žárlivosti zabije tři ženy (k vidění na Voyo).

Další filmy, které představovaly divákům zločince jako osoby s psychickou poruchou, byly například: Smrt stopařek (1979, na Voyo a prima+), Řetěz (1981, na Voyo), Černá punčocha (1986, na Voyo).

Objevil se znovu major Kalaš ve filmu Na kolejích čeká vrah (1970, na Voyo a prima+), kde si zkušeného detektiva zahrál Jiří Sovák a pomáhal mu mladý podporučík Karlíček v podání Jaroslava Hanzlíka.

Do kriminálního žánru se také stále více prosazovala hospodářská kriminalita. Občas se objevil i snímek, který se dotýkal alkoholismu nebo problémů s drogami (Mravenci nesou smrt z roku 1985, k vidění na Voyo a prima+).

Diváci si zamilovali i seriál Hříšní lidé města pražského řešící prvorepublikové zločiny s radou Vacátkem a celovečerní filmy Vražda v hotelu Excelsior (1971, na Voyo), Smrt černého krále (1971, na Voyo), Pěnička a Paraplíčko (1970, na Voyo) a Partie krásného dragouna (1970).

Sympatie si získala ve filmech i literární postava kapitána Exnera z knih Václava Erbena Čas pracuje pro vraha (1979, na Voyo) a Smrt talentovaného ševce (1982, na Voyo).

K nejžádanějším režisérům Jiřímu Sequensovi a Petru Schulhoffovi se přidal Dušan Klein. Známé filmy jsou Jeden z nich je vrah (1970, na Voyo), Tajemství zlatého Buddhy (1973, na Voyo) a Případ mrtvých spolužáků (1976, na Voyo a prima+).

K divákům také doputovaly špionážní filmy jako Případ mrtvého muže (1974, na Voyo a prima+) a Tichý Američan v Praze (1977).

Ze dvou dílů kontroverzního seriálu 30 případů majora Zemana byl sestříhaný divácky velmi úspěšný film Rukojmí z Bella Vista (1979, na Voyo), kterému pomohla nejen netradiční zápletka, ale i exotické exteriéry, v té době v československé produkci velmi vzácné.

Uvolněná doba na konci osmdesátek

Film se přizpůsobuje vkusu diváků a už několik let před revolučními událostmi se ve společnosti začaly poměry trochu uvolňovat. Začaly se točit filmy, které by ještě před pár lety vzniknout nemohly.

Na filmové plátno se dostal film Víta Olmera Bonny a klid (1987, na Voyo), který připustil, že i v socialismu existuje kriminální podsvětí, které má své zákony. Film Divoká svině (1989, na Voyo) upozornil na korupci ve vysokých policejních kruzích. Oblibu si získaly i filmy Jaroslava Soukupa Láska z pasáže (1984, Voyo a prima+) a Kamarád do deště (1988, Voyo a prima+), které sice nebyly čistým kriminálním žánrem, ale upozornily na některé nelegální aktivity ve společnosti.

V současné tvorbě se už několik let drží na vrcholu popularity především kriminální žánr v seriálech, ale časté reprízy už jsou pro diváky trochu únavné.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Zdroje článku: