Chyby v milované komedii Kolja: Auta, která předběhla dobu, a dostavěná žižkovská věž
Kvalitní dílo oceněné Oscarem
Laskavou komedii o starém mládenci a chlapci předškolního věku, mezi kterými stojí nejen jazyková bariéra, si čeští diváci oblíbili, o čemž svědčí její vysoké hodnocení na Česko-Slovenské filmové databázi. Zde film Kolja z roku 1996 dosáhl krásných 86 %, drží si 261. pozici mezi nejoblíbenějšími filmy a je rovněž 151. nejlepším filmem. Ačkoli od jeho natočení uplynulo téměř třicet let, i dnes ještě sbírá zcela nové a nadšené recenze.
Neobyčejně silný, laskavý a lidský film, který nestárne ani po těch 27 letech od uvedení v kinech. Takové umí natáčet snad (spíše uměl) jen Jan Svěrák se svým otcem Zdeňkem. Kolja rozhodně patří k těm jejich nejzdařilejším.
„Těžko vlastně hodnotit, zda na snímku je nejlepší pověstný Svěrákův příjemný humor s nezapomenutelnými vtipnými dialogy a scénkami, herecký výkon jak malého Andreje Chalimona, tak i velkého Zdeňka Svěráka či Libuše Šafránkové, samotný příběh nebo třeba líbezná hudba od Ondřeje Soukupa. Bude to určitě souhrn všech těchto věcí a mnoha dalších, které dělají z Kolji tak kvalitní dílo, které si zasloužilo tu nejprestižnější cenu, jakou si může v podstatě cizojazyčný film přát – Oscara.“
Hudba bez orchestru a dorůstající rohlík
Ani Kolja, jakkoli oceňovaný a milovaný, se však neobešel bez četných chyb vzniklých během natáčení. Divákům se za ta léta podařilo nastřádat slušnou sbírku. Připomeňme si alespoň některé z nich.
U filmů, jejichž děj se odehrává v minulosti, bývají častým problémem historické nepřesnosti a použití předmětů, které by v oné době ještě neměly existovat. Je to i případ této úsměvné komedie, v níž např. František Louka (Zdeněk Svěrák) společně s Koljou (Andrej Chalimon) jedou v autě a kolem nich jsou vidět další moderní vozy, které před rokem 1989 nebyly ještě ani ve výrobě. Když dvojice přechází silnici, v pozadí lze zahlédnout auto Škoda Felicie, tehdy neexistující variantu.
František také nastupuje do tramvaje a v pozadí za ním se tyčí žižkovská televizní věž. V této podobě ji ale můžeme znát až od roku 1992. V roce 1989, do něhož je film zasazen, byla stavba na začátku. Rovněž se teprve stavěla stanice metra Českomoravská, přesto si ve filmu můžeme všimnout daného názvu na voze.
Metro se stalo dějištěm celé řady podobných pochybení, zmiňme ještě alespoň to, kde je na vagonu vidět nápis konečné stanice Novoměstská. Taková však v dané době, vlastně ani v historii pražské podzemní dráhy, neexistovala.
Našly by se i jiné chyby, nesouvisející s těmito záležitostmi. Např. hned na začátku, kdy Svěrák v krematoriu nadzvedává sukni Šafránkové, žádný z muzikantů nehraje, ale je stále slyšet hudba. Dále třeba když František vchází do domu po schodech, má snědenou polovinu rohlíku, nicméně v dalším záběru, jak se přibližuje ke dveřím paní domácí, bude rohlík zase celý.