Smutné pozadí oblíbené pohádky S čerty nejsou žerty: Mlynář Máchal se krátce po natáčení oběsil

Vicena byl všestranným divadelním hercem

Jméno Františka Viceny nemusí být dnešnímu mladému divákovi příliš známé, a přece se jedná o herce, jehož kariéra byla ve své době velmi plodná. Nesmazatelně se do naší paměti zapsal jako starý mlynář Máchal, k smrti utýraný mladou manželkou Dorotou (Jaroslava Kretschmerová) v pohádce S čerty nejsou žerty (1984). Zahrál si ale v celé řadě dalších filmů a také v úspěšných českých seriálech, včetně Třiceti případů majora Zemana, dramatu Velitel a rodinné Dobré Vody.

Vraťme se ale na úplný začátek. Herec se narodil 24. června 1933 ve Znojmě do divadelní a hudební rodiny. Nepřekvapí, že sám pak vystudoval brněnskou JAMU a později ještě režii a dramaturgii na pražské DAMU. V průběhu let prošel hned několika divadly (např. brněnským Divadlem bratří Mrštíků, tedy dnešním Městským divadlem Brno, pražským Divadlem Na Fidlovačce nebo Městskými divadly pražskými aj.) a účinkoval v žánrově rozmanitých představeních – komediích, tragikomediích i muzikálech. Hluboký a znělý hlas mu otevřel dveře k nejznámějším hrdinům, jako je Romeo, Radúz nebo Cyrano.

Kolegy vyděsil jako dokonalá kopie Hitlera

Co se filmů týče, přičichl k nim poprvé roku 1958 jako desátník Ferda v dramatu Zatoulané dělo a coby zubař Ruda v satiře Ruka ruku neumyje. Šedesátá léta mu přinesla menší role ve snímcích Rychlík do Ostravy, Naděje nebo Volejte Martina. Během normalizace ovšem získal několik hlavních rolí drsných hrdinů (třeba odbojáře a strojvůdce Rudolfa Čapka v trilogii Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy režiséra Otakara Vávry), ale i výrazných zloduchů.

Nezapomenutelným způsobem ztvárnil říšského kancléře Adolfa Hitlera ve slavné sci-fi komedii Zítra vstanu a opařím se čajem (1977). Že se mu to povedlo na výbornou, dokazuje i prohlášení hereckého kolegy Jiřího Sováka, které uvedl magazín Ahaonline.cz.

Hráli jsme s Menšíkem, Bróďou a dalšími v šatně karty. Kolem zrovna procházel František, byl ještě v civilu a odcházel do maskérny. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov. Dobírali jsme si ho, že on, takový dobráček, vyfasoval takovou roli. Najednou se rozlétly dveře a v nich doslova kopie Hitlera, který na nás navíc začal německy řvát a horlivě gestikulovat. Menšík se tak lekl, že zapadl pod gauč, Brodský nebyl schopný slova. Nevěřili jsme svým očím. Museli jsme si z toho šoku pak dát všichni panáka.

Dostihla ho závislost na alkoholu

František Vicena se věnoval též dabingu. Hlas propůjčil např. Chaudardovi ve filmu Kam se poděla sedmá rota (1975), trenérovi národního mužstva v komedii Blázni ze stadionu (1981) nebo četníku Tricardovi v komedii Četník a mimozemšťané (1982) ad.

Zkrátka, měl slibně rozjetou kariéru a v jednapadesáti letech ji mohl ještě obohatit o další povedené role. Život se však rozhodl dobrovolně ukončit 15. října 1984 v Praze, tedy pár měsíců po natočení pohádky S čerty nejsou žerty. Nedočkal se ani její premiéry, která přišla až rok po jeho smrti.

Připomenout bychom si měli i jeho politickou činnost v odborech, stranických a svazových funkcích. Hodně se angažoval jako komunista, jenž byl režimu zcela oddán. Byl to ale čestný a férový člověk, který se snažil druhým pomáhat, prohlásil kolega Jan Přeučil. Co se tedy stalo?

Vicenu nakonec přemohl démon alkohol. Čím byl starší, tím více pil, což vedlo ke změnám v jeho povaze a chování. Takovou věc člověk neutají, samozřejmě se to rozšířilo filmařským světem a režiséři se začali bát Vicenu obsahovat. On přitom toužil po zásadní roli, jíž by na sebe konečně pořádně upozornil. Místo ní se ale dostavily psychické problémy, jimž čelil s pomocí léků. Nikdo ovšem nepočítal s tím, že by svou situaci mohl řešit tak tragickým způsobem. Za manželku měl herečku Naděždu Prchalovou Vicenovou, která se jednoho dne vrátila domů z divadelního představení a našla jej oběšeného v koupelně.