Eva Hudečková v nejslavnějších rolích sváděla ženáče. Na herectví zanevřela kvůli stranickým tajemníkům


Reakce k článku
Podělte se o svou reakciKráska, která chce odloudit ženaté muže
Herecká kariéra Evy Hudečkové, rozené Trejtnarové, byla svého času velmi plodná. Objevila se ve spoustě oblíbených českých filmů i seriálů. Zřejmě nejvýrazněji si ji můžeme pamatovat ze Sanitky nebo z komedií, jako je Což takhle dát si špenát (1977), Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976) nebo Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974).
Dnes 75letá dáma původem z Prahy se narodila 3. prosince 1949 a začala se objevovat ve filmech už jako studentka střední školy, poprvé v povídkovém krimi Zločin v dívčí škole (1965). Vystudovala DAMU a zamířila do Divadla Jiřího Wolkera. V 70. a 80. letech pak ztvárnila celou řadu výrazných rolí, pro které byla předurčena svou nevšední krásou a temperamentem. Často však hrála postavy, jež nebyly divákům příliš sympatické.
Vzpomeňme třeba na Polly Wassermannovou, rozmazlenou dceru pana Wassermanna (Miloš Kopecký), která doma kradla hrníčky s dušičkami, aby je mohla prodávat a za peníze si potom kupovat věci pro sebe. Byla zhýčkaná, navíc se tajně scházela se ženatým a starším mužem. Nebo zmiňme Janičku, jež se pokoušela svést ženatého Káju (František Peterka), jemuž pak manželka Alenka (Iva Janžurová) dělala kvůli tomu doma kravál. Zkrátka, Eva Hudečková byla atraktivní a scénáře se toho rozhodně nebály využít. Emocionálně složité ženy snažící se ulovit zadaného muže ztvárnila i ve zmíněné Sanitce (1984) a v seriálu My všichni školou povinní (1984).
Z obrazovek ji vyštvala normalizační cenzura
Mohla vytvořit ještě mnoho podobně nepopulárních, ale jistě nezapomenutelných rolí, kdyby se v polovině 80. let nerozhodla s herectvím skoncovat. Přiměly ji k tomu tehdejší cenzorské praktiky a ideologizace filmu, televize i divadla, které ji zcela znechutily. Před časem se k tomu vyjádřila pro deník Blesk.
Chtěla jsem svůj život uspořádat podle svých představ, a ne podle toho, jak mi ho kdo zrežíruje. V té době o osudu tvůrců i herců rozhodovali straničtí tajemníci, byla jsem svědkem ponižujících scén, kdy trestali neposlušná individua. Herectví není svobodné povolání. I dnes musí výborní herci velmi bojovat, aby je někdo nenaverboval do předem prohraných bitev a neznemožnili se před diváky, kteří obdivují jejich umění.
Dodala, že poslední kapkou pro ni byla kritika svetru se šachovnicovým vzorem, který měla během natáčení na sobě a jenž by se komukoli z nás jevil zřejmě úplně banálním. Normalizační cenzura v něm ovšem spatřovala skrytý symbol kříže.
Byla z toho velká aféra a osm velkých obrazů, ve kterých jsem hrála, se muselo vystřihnout. To byla jedna z posledních kapek. Viděla jsem, že stojím tváří v tvář moci, která se vymkla veškeré kontrole.
Napsala úspěšné knihy i scénáře
Z vlastního rozhodnutí se tak po roce 1985 před kamerou příliš neobjevovala. Uvádí se, že naposledy hrála lékařku v dramatu Skalpel, prosím z téhož roku, avšak Česko-Slovenská filmová databáze zmiňuje coby její poslední film pohádku Sen o krásné panně z roku 1995.
Od té doby se spíše jen sporadicky věnovala dabingu, hlavně se ale z herečky stala úspěšnou spisovatelkou. Napsala hned několik knížek a scénářů a zájem vyvolala už svým debutem Bezhlavá kobyla, jenž vyšel v roce 1992. Podle její předlohy Česká televize natočila pohádku O zasněné Žofince (1997) a seriál O ztracené lásce (2001). Divadelní průprava Hudečkové patrně vedla k příliš složité stylizaci textů v jejích pohádkách a tím i k výhradám ze strany literárních kritiků, kteří ale její tvorbu přijímali celkově kladně.
Co se lásky týče, měla v životě štěstí. Už v roce 1975 během natáčení hudební komedie Sedm pater pro tisíc přání potkala houslového virtuosa Václava Hudečka, do něhož je zamilovaná dodnes.
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci