Za roli v Troškově komedii Bota jménem Melichar byl oceněn. Práci na filmech se David Rauch věnuje dodnes

Za roli v Troškově komedii Bota jménem Melichar byl oceněn. Práci na filmech se David Rauch věnuje dodnes

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
„Dynamit, dynamit,“ skanduje Radim Dochleba v nestárnoucí komedii Bota jménem Melichar, když se učitelka zeptá, jak by se dala vylepšit škola. Roli třídního baviče nezapomenutelným způsobem ztvárnil tehdy začínající herec David Rauch. Spíše než herectví se nyní ale věnuje pomocné režii a produkci.
Obsah článku
  1. Za roli Radima Dochleby získal cenu
  2. Ve světě filmů zůstal a přesunul se za kameru
  3. Podle skutečných událostí ze života pražské školy

Za roli Radima Dochleby získal cenu

Za divákům nepříliš známým jménem David Rauch se skrývá sympatický dareba Radim Dochleba, který v rodinné komedii Zdeňka Trošky Bota jménem Melichar doháněl k šílenství své učitele a všelijakými vtípky bavil spolužáky. Byl to zkrátka takový třídní šašek, o němž ale snila nejedna spolužačka. Nakonec našel zalíbení v Jolaně Ludvíkové, pro jejíž představitelku Reginu Řandovou se tenkrát v roce 1983 jednalo o hlavní a úplně první filmovou roli. Hrála sice žákyni osmé třídy, ale bylo jí v té době už sedmnáct let.

David Rauch se narodil 19. července 1966. Dnes osmapadesátiletému herci a především producentovi tedy bylo v době natáčení rovněž sedmnáct, přitom ztvárnil deváťáka, který se užuž musel rozhodovat, co chce v životě dělat. Tkadlenu, pochopitelně. Co může být reálnějšího a perspektivnějšího, pravda?

Ale zpátky k samotnému představiteli. Radim byl jeho první a jistě nejslavnější – vlastně možná jedinou známou – rolí. Dostal za ni plným právem ocenění Zlatý dudek za nejlepší chlapecký herecký výkon. Vždyť to byl koneckonců hlavně on, společně s malým Martinem Šotolou, kdo komedii dodával onen legendární humor.

Ve světě filmů zůstal a přesunul se za kameru

Po účinkování ve filmu Bota jménem Melichar si ale David Rauch navzdory úspěchu dopřál více než dvacetiletou pauzu, načež se objevoval většinou už jen v menších rolích, např. v komedii Sklapni a zastřel mě z roku 2005 nebo v romantické komedii Perfect Days z roku 2011. Nejnověji si ho můžeme pamatovat z Betlémského světla (2022) a dále jako Martínka ze dvou epizod seriálu Extraktoři z roku 2023, konkrétně to byly první dvě epizody Únos a Tým. Dnes už ho ale spíše než před kamerou najdeme za ní.

Výrazněji se totiž projevil coby pomocný režisér a výkonný producent, aniž by o tom diváci vůbec věděli. Spolupodílel se tak na režii filmů, jako byly např. Kolja (1996), Tmavomodrý svět (2001), Lidice (2011), Příběh kmotra (2013) nebo z veselejšího soudku romantická komedie Martin a Venuše (2012). Jako výkonný producent si pak vzal na starost třeba Vratné lahve (2007), Bobule (2008), Tátovu volhu (2018) nebo pohádku Tři bratři (2014).

David Rauch v seriálu Extraktoři (2023)
David Rauch v seriálu Extraktoři (2023) | Zdroj: TV Nova

Podle skutečných událostí ze života pražské školy

Komedie Bota jménem Melichar, k níž se věrní fanoušci s radostí vracejí i po více než 40 letech od natočení, přitom nemusela vůbec vzniknout. Režiséři od ní dávali ruce pryč vzhledem k tomu, že vyprávěla hlavně o dětech. Tehdy se tradovalo, že režisér má u filmu tři hlavní nepřátele, kteří mu vždycky komplikují práci – děti, zvířata a sníh.

Zdeněk Troška však byl pomocným režisérem u neméně oblíbené rodinné komedie Krakonoš a lyžníci z roku 1980, a tak už jistě tušil, do čeho se pouští, když nabídku na „veselohru o dětech a pro děti“ přijal. Bota jménem Melichar se tak stala jeho celovečerním debutem.

Natáčelo se během října, listopadu a prosince 1982 v plném školním provozu, a tak se mezi protagonisty vyskytla i řada žáků a učitelů z pražské ZŠ Bítovská, jež dodnes na svých webových stránkách připomíná tuto zajímavost. Zmiňuje mimo jiné, že podnětem k sepsání scénáře Jany Knitlové byly skutečné události ze života školy a že nejen David Rauch, ale třeba i „Bakula“ Tomáš Růžička, byl jejím bývalým žákem.

Po dokončení filmu byli pozváni učitelé a žáci na prohlídku filmových ateliérů na Barrandově a na slavnostní promítání filmu v kině Blaník. Film byl oceněn na festivalu filmů pro děti a mládež v tehdejším Gottwaldově ‚Zvláštní cenou poroty‘ a ‚Cenou dětského diváka‘.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře