Celebrity pod lupou: Anna Letenská a příběh, ze kterého až mrazí aneb když herečka dostane odklad zatčení, aby dotočila film

Společně s druhým manželem, architektem Čalounem, u sebe nechali přespat lékaře Břetislava Lyčku, který ošetřil zraněnou tvář jednomu z atentátníků – Janu Kubišovi. Už druhý den byla Františka Lyčková s manželem ve spárech gestapa a odvedený byl i manžel herečky Čaloun. Anna Letenská ještě zůstala pár dnů na svobodě. Točila zrovna na Barrandově film a údajně se za ni přimluvil Miloš Havel a německý Polák Seidel, který byl jedním z dosazených správců v paláci Lucerna.

Anna Letenská tak každý den pod dozorem gestapa natáčela v ateliérech nebo v exteriérech a tušila, že s poslední klapkou končí i její svoboda. Proč dostala ještě pár dní svobody, nikdo neví. Možná Němci doufali, že splní také roli „volavky“ a někdo z odboje ji bude kontaktovat.

Ještě začátkem okupace prožívala Anna šťastné období. Podruhé se vdala a Vladislav Čaloun pracoval u cizí firmy, takže si mohli dovolit pronajmout hezký byt v Soukenické ulici. Dařilo se jí i v práci a stihla natočit několik filmů (Babička, Čekanky, Minulost Jany Kosinové, Pelikán má alibi, Z českých mlýnů, Ryba na suchu, Valentin Dobrotivý). Hrála energické ženy, často se smyslem pro humor.

Na gestapu se nakonec ocitla několikrát a vycítila, že kolegové z vinohradského divadla se od ní začínají odtahovat. Odešla, aby jim nekomplikovala práci. Práci našla v Uranii.

Možná posledním z herců, který ji viděl živou, byl František Filipovský. Zavzpomínal, že ji potkal v tramvaji na Václaváku, a když se ptal, kam má namířeno, řekla mu, že zase na gestapo. Nevěděla, co zase chtějí, a nevypadala, že by se bála. Možná to jen uměla skrýt. Vystoupila na Národní třídě.

Z výslechu v takzvané Pečkárně ji už domů v září 1942 nepustili. Co se tam odehrálo, není známo. Nejprve strávila nějaký čas v terezínské Malé pevnosti, odkud ji deportovali do koncentračního tábora v Mauthausenu. V říjnu 1942 tam okupanti povraždili řadu lidí, kteří byli nějakým způsobem spojení s atentátníky. Anna zemřela v osmatřiceti letech. Často to odnesli i rodinní příslušníci. Jedenáct měsíců před Annou byl na stejném místě zavražděn písničkář a vlastenec Karel Hašler. Manžela Anny popravili později. Alespoň syn Jiří krutému osudu ušel a zemřel až v roce 2001.

Premiéra filmu Přijdu hned, který Anna točila s gestapem v patách, byla několik týdnů po smrti herečky. Promítalo se ve třech kinech, bylo třeba lidi trochu pobavit. V Lucerně se premiéry zúčastnili všichni, kdo se na filmu podíleli. Až na Annu Letenskou.