Brzy to bude 34 let od smrti Františka Husáka. Jednou z možností nevyjasněného úmrtí mohla být vražda

Jeho konec života by mohl sloužit jako námět k detektivnímu příběhu. Možná alespoň tam by tvůrci dospěli ke zjištění, co se za chladného počasí jedné noci stalo. Kamarádi našli svého kumpána na zemi nedaleko hospody, kde společně popíjeli. Nebylo to poprvé, co František Husák přebral a neudržel se na nohách, a tak to moc neřešili. Ze solidarity vzali kamaráda domů k matce, kde po čtyřech rozvodech nakonec žil.

Uložili Františka do postele. Protože si všimli, že je zraněný vzadu na hlavě, zavolali lékaře. Diagnóza byla zdrcující. Krvácení do mozku přivodilo herci kóma, ze kterého už se nikdy neprobral, přestože sestřičky v nemocnici tvrdili, že mrká a snaží se komunikovat. Boj o život prohrál 8. listopadu 1991, kdy mu bylo pouhých 55 let.

Nikdy se nevyšetřilo, zda za jeho smrtí stojí cizí zavinění a někdo využil jeho stavu a přepadl ho, nebo zda nešťastnou náhodou upadl sám. Vzhledem k tomu, že se případ vyšetřoval, museli mít kriminalisté o příčině smrti od začátku pochybnosti. Hlavu měl totiž zraněnou vzadu na dvou místech, což spíše nahrávalo možnosti, že ho někdo dvakrát praštil těžkým předmětem, než že upadl.

Jenže vyšetřování nikam nevedlo, a tak bylo konstatováno, že smrt nastala bez cizího zavinění. O tom jsou dodnes pochybnosti, které už nikdo nevyvrátí.

Herectví

František Husák měl ostře řezané rysy ve tváři a spolu s asketickým výrazem a extrémně hubenou postavou byl pro divadlo i film velice zajímavým. Hodil se hlavně do vážných rolí, ale i v komediích dokázal do své postavy přimíchat trochu smutku.

Ve více než padesáti filmech mnoha žánrů hrál celou škálu postav: číšníka, ženicha, kontrolora, učitele, houslistu, vyšetřovatele, komorníka, pilota, policajta, kočího, lékaře a řadu dalších.

Jeho rodiče usoudili, že pro svou křehkost by se měl stát úředníkem, ale on si chtěl dokázat, že je skutečný muž, a přihlásil se do hornického učiliště, odkud po roce přešel na vojenskou školu.

Po maturitě se mu asi už vojenský dril zajídal, a tak se zkusil přihlásit na medicínu, což mu bohužel nevyšlo. Nakonec se přes ochotničení dostal na DAMU.

V televizní tvorbě ho známe spíše z vedlejších rolí, ale na divadle měl celou řadu velkých rolí. Po angažmá v Ostravě přešel i s přáteli do nově založeného Činoherního klubu v Praze.

František Husák se snažil vyhýbat autoritativním režisérům, a proto se mu dobře hrálo v trilogii o rodině Homolkových, kterou režíroval Jaroslav Papoušek. Dostal volnost a svůj prostor, mohl improvizovat. Spolu s Helenou Růžičkovou se dokázali přizpůsobit neherci Josefu Šebánkovi, z jehož projevu byli všichni na place u vytržení.

Jan Kačer na Františka Husáka rád vzpomínal, ale také zmínil, že pití k němu prostě patřilo. V soukromí jeho pití nikomu nevadilo, protože měl dobrou náladu, byl zábavný a hrál na kytaru.

Když vyhodili Pavla Landovského z Činoherního klubu, odešel také. Na čas se odebral do Českého Krumlova, kde pomáhal jedné ze svých manželek opravovat dům. Živil se jako metodik kulturního střediska a učil v dramatickém kroužku. Později se přestěhoval do Českých Budějovic, kde si zkusil loutkářství. Celých 7 let abstinoval.

K alkoholu se vrátil po návratu do Prahy v roce 1983, kdy nastoupil do Divadla Na zábradlí, kde byl až do své smrti.

Nedávno jsme si herce připomenuli v komedii Všichni musí být v pyžamu, je ale také hodně známý jako zřízenec u doktora Chocholouška v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!. Jiří Menzel ho obsadil jako pijana Pepíka ve filmu Kdo hledá zlaté dno a samozřejmě bude navždy Ludánkem v trochu bláznivé rodině Homolkových.