Podívejte se, jak se před lety začaly v Brně točit Četnické humoresky, které pro Prahu nebyly dost dobré

Podívejte se, jak se před lety začaly v Brně točit Četnické humoresky, které pro Prahu nebyly dost dobré

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
„Četnická pátrací stanice Brno, u telefonu štábní strážmistr Jarý.“ Tak takovou větu jsme s obměnami slýchali v seriálu často. Četnické humoresky patří mezi divácky nejúspěšnější seriály, které si i při častých reprízách nachází své diváky.
Obsah článku
  1. 30. léta diváky přitahují
  2. Na začátku byl nápad
  3. Brněnské studio udělalo ze seriálu ikonu žánru
  4. Skutečné případy z minulosti
  5. Změny ve třetí sérii

30. léta diváky přitahují

Nostalgie po době, kterou si romantizujeme, zajímavé a často úsměvné případy prokládané s osobním životem četníků, to je zkrátka sázkou na jistotu. Kromě Ivana Trojana a Tomáše Töpfera dostali v seriálu příležitost i brněnští herci. Pro Tomáše Töpfera se role četníka Arazima stala životní rolí a pravděpodobně ji už ničím nepřekoná. Herec přiznal, že seriál nikdy neviděl, protože ze zásady se na sebe jednoduše nedívá.

Režisérem a „otcem" seriálu byl Antonín Moskalyk. Rodák z Podkarpatské Rusi, v mládí nadšený ochotník, si později za svoji profesi vybral režii. Moskalyk patřil k zakládajícím režisérům dramatického vysílání v televizi. Kromě proslulé Babičky se divákům zapsal do povědomí hlavně jako režisér seriálů s detektivní tématikou. Podepsal se například pod seriály Panoptikum města pražského, Dobrodružství kriminalistiky a pod zmíněné Četnické humoresky.

Na začátku byl nápad

V roce 1992, v době kdy dotáčel poslední sérii Dobrodružství kriminalistiky, se na něj obrátil plukovník Dlouhý a představil mu svoji myšlenku na zpracování seriálu o četnících a jejich vyřešených případech. Do přípravy se zapojila i Moskalykova dcera Pavlína, která pracovala na scénářích.

Bylo to v seriálu Dobrodružství kriminalistiky, kde v epizodě věnované mechanoskopii hráli dvojici četníků Karel Heřmánek a Ondřej Vetchý. Scénáristka Pavlína Moskalyková se tímto příběhem nechala inspirovat a natočil se pilotní díl. Právě Heřmánek a Vetchý měli původně dostat hlavní role. Karel Heřmánek měl už v té době své divadlo a na tak časově náročný projekt neměl čas. A tak se Moskalyk rozhodl pro Tomáše Töpfera, který byl kvůli natáčení ochotný zhubnout. Jak se ukázalo, spojení s Ivanem Trojanem bylo geniální volbou.

Pro Ivana Trojana byla role strážmistra Jarého jednou z prvních, skutečně velkých hereckých příležitostí a stala se odrazovým můstkem v jeho hvězdné filmové kariéře. Z počátku byl Trojan trochu nervózní z toho, jak tak náročné natáčení zvládne, ale Tomáš Töpfer věděl, že jde o jednoho z nejtalentovanějších herců své generace, a nepochyboval, že bude mít rovnocenného hereckého partnera.

Ivan Trojan si pochvaloval otevřený přístup režiséra, který nechával prostor hercům. Tradovalo se o něm, že herce, které obsadil, měl jednoduše rád.

Pavlína Moskalyková je přesvědčená, že k autenticitě seriálu pomohlo i obsazení brněnskými herci. Pro ně to byla velká herecká příležitost a když se začalo rýsovat obsazení s Petrem Kostkou, Stanislavem Zindulkou a Tomášem Töpferem, byl o role enormní zájem.

Hlavní postava Karla Arazima je inspirovaná skutečnou postavou praporčíka Arazima a i další postavy (Jarý, Jaroš, Ambrož a další) mají svoji reálnou předlohu ve skutečně žijících četnících z pátrací stanice v Hradci Králové.

Brněnské studio udělalo ze seriálu ikonu žánru

Tam se také původně měl seriál natáčet, když se jednalo o natáčení pro pražské studio. Někdo však rozhodl, že seriál není dostatečně komerční. Když natáčení převzalo brněnské studio, bylo jasné, že točit se bude hlavně v Brně a širokém okolí. V seriálu se objevilo nespočet návsí, zámků a statků. Nebylo snadné vytvořit atmosféru 30. let. Režisér trval na tom, aby se žádné prostředí v seriálu neopakovalo.

Jediné místo, kam se herci vraceli, byla jejich četnická základna, pro kterou posloužily autentické prostory kasáren v brněnském Králově Poli. Zde mužstvo četníků pod vedením strážmistra Šichtance prožívalo slasti a strasti každodenního četnického života. Vyšetřovali vraždy, znásilnění, podvody nebo drobné krádeže.

Skutečné případy z minulosti

Skutečné kriminální případy našel v archivech policejní rada Michal Dlouhý, který je znalcem předválečného českého četnictva. Snažil se vybrat případy, které byly vyšetřeny pomocí nedávno zavedených metod, V každé epizodě diváci sledovali vyšetřování dvou dílčích případů, jeden byl vždy humorný a druhý skutečně závažný. Do každé epizody se také vešlo i něco ze soukromého života četníků a jejich blízkých.

První díl úvodní třináctidílné řady s názvem Slepice versus Slepička měl premiéru 4. ledna 2001 a nenechalo si ho ujít přes 2 miliony diváků. V dalších letech vznikly další 2 série, každá třináctidílná.

Změny ve třetí sérii

Třetí série se začala natáčet v roce 2005, ale režisér Moskalyk měl v té době už 75 let a musel se potýkat se závažnou nemocí. Na místo režiséra tedy povolal dceru Pavlínu, která žila v té době v USA. A neměla moc času se na situaci připravit, protože natáčení mělo přesný časový plán. V červenci se začalo točit a v lednu Antonín Moskalyk zemřel. Třetí sérii už neviděl.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Zdroje článku: