Historii jsem se věnovala i na vysoké škole, kterou jsem ale přerušila a už nikdy nedokončila, jelikož přišla na svět naše dvojčata.
Děti odrostly a já už jsem se ke studiu vůbec vrátit nechtěla a rovnou jsem nastoupila do práce, která mě baví a naplňuje. Historie je tedy pro mě koníčkem, který ale sdílíme s manželem a nyní i s dětmi. Jedna z dcer, k mé převeliké radosti, historii studuje a opravdu jí to baví.
Mé životní moto mám od Foresta Gumpa:
„Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš.“