Art filmy: nezávislé skvosty, které možná neznáte

Cukrář (2017)

Oren je Izraelec, má ženu, dítě a často jezdí na služební cesty do Berlína. V tamní pekárně se seznámí s mladým cukrářem Thomasem, s nímž brzy naváže milostný vztah. Při každé další pracovní cestě se jejich vzájemné city prohlubují, dokud Oren nezemře při autonehodě. Thomas se vydává do Jeruzaléma, vyhledat Orenova syna a vdovu Anat, která vede tamní košer kavárnu a uvolí se Thomase zaměstnat. Čeká ho boj s přísně ortodoxní společností, na druhé straně ale nachází spojení s Anat, a to nejenom skrze lásku k pečení. Sblíží je sdílená bolest ze ztráty milované osoby. Film, inspirován skutečnými událostmi, velmi prostým a decentním způsobem, s téměř surovou upřímností zobrazuje propojení dvou kultur a lidí, kteří mají společnou jednu a tutéž emoci. 

La Cara oculta (2011)

Tento španělsko-kolumbijský thriller sice nemá nezávislý rozpočet, za zmínku ovšem stojí. Pokud existuje film, který lze nazvat zhmotněným překvapením, je to právě La Cara oculta. Dirigenta Adriána opustí přítelkyně Belén, po které se naprosto slehne zem. V prázdném domě však nezůstane dlouho sám a brzy se dá dohromady se servírkou Fabianou. Po přečtení specifikace se snímek jeví jako průměrné romantické drama, jedno z tisíce. První polovina filmu v tom diváka naprosto utvrdí. Následně ale film nabere obrovského spádu a konvenční románek se promění v horor, u kterého sotva který divák vydrží v napětí nehulákat na hlavní hrdiny. Je důležité se předem neseznamovat s dějem, bez velkých očekávání a za cenu prvotního zmatení si poté vychutnáte vypětí do poslední minuty.

Naprostí cizinci (2016)

Pokud vás zajímá, co by se stalo, kdyby skupina dlouholetých přátel položila mobilní telefony během večeře na stůl a každou svoji zprávu a hovor sdílela s ostatními, pak je toto snímek přímo pro vás. Film, odehrávající se většinu času u jednoho stolu, dokazuje, že stačí jediná večeře, aby se z partnerů, rodičů a přátel stali naprostí cizinci. 93 minut, z nichž ani jediná nenudí, dožene diváka k myšlence, že jsou to právě ta malá zařízení v kapsách, která jsou schopna skutečně říci, kým doopravdy jsme. Emocionální nálož založená na konverzaci a scenáristicky vyšperkované komediální drama, to jsou italští Naprostí cizinci.