Dnes v Ulici: Leontýnka znemožní Vojtu ve fotbale a Nykl prokoukne Eliáše i jeho krokodýlí farmu

Vojta s Leontýnkou nemluví 

Vztahy jsou komplikované. Zatímco dříve se Vojta s Leontýnkou nemohli nabažit společně stráveného času, který jim ještě uzurpovala Žaneta, teď by snad i Vojtu potěšilo, kdyby Leontýnka nepřišla. Karla neví, co se stalo a předpokládá, že je to prohrou ve fotbale. Jenže ono je to ještě celé zamotanější. Vojtu štve, že byla Leontýnka ve fotbale lepší. Trenéra zaujala, zatímco on rozhodně neskóroval. A co si Karla jen domýšlí, to ví Žaneta jistě. Ta má teď s Leontýnkou mnohem lepší vztahy, když jí dovolila chodit na fotbal a stýkat se s Vojtou. Ani Karla proti Žanetě už nic nenamítá. Dokonce by se dalo říct, že si na ni zvykla a hodlá těžit z jejího občasného hlídání. Žaneta je ráda, že má k rodině Marečkových blízko. Teď může Karle oplatit její dobrotu, třeba když přemluví paní Mochovou, aby se nechala vyšetřit. 

Alžběta Mochová má strach z bílých plášťů 

Alžběta Mochová už není ani tak záhadná jako nemocná, a to ji štve snad ze všeho nejvíc. Místo, aby okolí obdivovalo její výpravy a známé po celém světě, všichni se zajímají jen o její zdravotní stav. Karla má o tetu strach, a proto ji k doktorovi doprovodí. Kdyby tam s ní opravdu počkala, musela by Alžběta vstoupit do ordinace. Karle však zazvoní telefon a rázem se Bětě naskytne volný prostor pro malý podvod. Místo, aby šla k lékaři, když je sestřičkou vyvolaná, předstírá, že není tím, kdo je a poté z nemocnice prchá. Doma potom vykládá nejrůznější lži a snaží se odvést řeč na jiná témata. Žaneta ji však prokoukne a dobře jí radí, aby Karle nelhala. 

Jirka má s krokodýlí zoologickou zahradou velké oči 

Starostování Jirkovi Hložánkovi nejspíš stouplo do hlavy natolik, že není schopný rozeznat skvělý podnikatelský záměr od podvodu. Pana Eliáše si pouští až moc k tělu, ačkoliv ho překvapují jeho vyjednávací schopnosti. Co by Jirka pracně protahoval, to měl Eliáš brzy hotové ke svému prospěchu. V krokodýlí zoologické zahradě se Jirka Hložánek zhlédl natolik, že si nepřipouští žádné varovné signály. Štěstí, že na složku pana Eliáše naráží Lumír. Ten se chce sice s Jirkou pracovně rozloučit, ale přesně tohle by mohl být jeho poslední případ.

Pokud Eliáše odhadlí a zabrání koupi objektu, bude se mu Jirka muset nadosmrti omlouvat. Konečně pochopí, že zkušenosti nejsou k zahození. Doteď měl totiž Jirka Lumíra za starou konzervu. Ale teď, pokud panu Eliášovi překazí plány, ho bude moci mít opět na piedestalu. Lumír může být rád za svoji mámu, která si na tohoto podezřelého pána vzpoměla celkem dobře. Je namístě být ostražitý.